Fedor Michajlovič Dostojevskij
Idiot II. díl

1931 | Nakladatelství Melantrich

Divadelní adaptace románu F. M. Dostojevského, kterou pro Národní divadlo připravil J. Kovalčuk. Publikace obsahuje kromě samotného textu adaptace i stručný životopis F. M. Dostojevského, studie o jeho díle a portréty inscenátorů a herců. Divadelní adaptace románu F. M. Dostojevského, kterou pro Národní divadlo připravil J. Kovalčuk. Publikace obsahuje kromě samotného textu adaptace i stručný životopis F. M. Dostojevského, studie o jeh…o díle a portréty inscenátorů a herců.

Součástí souboru:

Idiot 1931 (2 svazky (369; 330 ))

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	149 Kč
Stav Dobrý vazba povolená	Skladem pro e-shop	149 Kč
Stav Dobrý ex libris původního majitele, neautorský podpis	Skladem pro e-shop	149 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~299 Kč~~ 129 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	330
Jazyk:	česky
Edice:	38. svazek ed. 38. svazek ed. Melantrichova knižnice
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 9. 2022 9:30
Číslo položky:	408199

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora