Nelly Sachs
Hodina v Endore

1970 | Nakladatelství Slovenský spisovateľ

Výber z poézie nositeľky Nobelovej ceny v ktorej významným spôsobom rezonuje história Izraela. Výber z poézie nositeľky Nobelovej ceny v ktorej významným spôsobom rezonuje história Izraela.

s kódem POETLE: 39 Kč

Stav

Dobrý

ex libris původního majitele

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, ex libris původního majitele
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	241
Jazyk:	slovensky
Edice:	Knižnica Nobelových cien, Knižnice Nobelových cien
Vydání:	Vydanie prvé
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	11. 3. 2025 14:43
Číslo položky:	1173624

O autorovi

Nelly Sachs

Nelly Sachsová, vlastním jménem Leonie Sachs byla německá prozaička, poetka a překladatelka židovského původu, nositelka Nobelovy ceny za literaturu. Pocházela ze zámožné rodiny vynálezce a továrníka Williama Sachse a vyrůstala v kultivované asimilované atmosféře vyšších tříd. Na nátlak otce musela ukončit svůj milostný vztah s rozvedeným mužem, ale jejich vzájemná korespondence trvala údajně ještě desetiletí. Nelly se nikdy nevdala, v několika pozdějších básních Sachsové je však zmínka o jakémsi „ženichovi“, který zahynul v koncentračním táboře. Otec zemřel po delším rakovinovém onemocnění v Berlíně ještě před nástupem Hitlera k moci. Sachsové se podařilo spolu s matkou odejít z Německa v květnu 1940 do Švédska za pomoci prince Eugena, bratra švédského krále, doslova na poslední chvíli, když už byl na cestě příkaz k transportu. Dlouhá léta se pak do Německa odmítala vrátit. Po válce, v padesátých letech, se Nelly Sachsová seznámila se základní knihou kabaly Zohar, zažila nové lyrické vzplanutí, svou tvorbu té doby srovnávala s chrlením krve, halucinacemi a se zemětřesením a v jejích básních přibývaly biblických motivy. Její básně a texty vycházely zprvu jen v NDR. Žila s matkou na jihu Stockholmu ve velmi stísněných poměrech v jednopokojovém bytě a dál překládala moderní švédskou lyriku do němčiny. Začala si dopisovat s Paulem Celanem a po nějaké době vyšly konečně dva svazky jejích básní Nikdo neví, jak dál a Útěk a proměna i v západní části Německa. Sama se tam však vracet nechtěla, a když se k tomu po dvaceti letech přece jen u příležitosti převzetí Ceny Annette Drosteové odhodlala, psychicky se zhroutila a nakonec strávila tři roky na nervové klinice. O patnáct let později, v roce 1965, obdržela jako první žena Mírovou cenu německých knihkupců a nakladatelů, což ji opět přimělo k cestě do Frankfurtu nad Mohanem. Teprve v šedesátých, sedmdesátých letech svého života, po utrpení, jeho...

Více od autora