Otokar Fischer
Hlasy VÝTISK č. 184

1923 | Nakladatelství Štorch-Marien

Básně v nichž dominuje samota, touha po začlenění se do společnosti, současně ale i s řadou otázek za jakou cenu má lidské individuum brát na sebe břímě druhého člověka či společenských klišé. Básně v nichž dominuje samota, touha po začlenění se do společnosti, současně ale i s řadou otázek za jakou cenu má lidské individuum brát na sebe břímě druhého člověka či společenských klišé.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

číslováno, V textu podtrháno tužkou, převazba, polopergamenová

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý PODPIS, číslováno	Skladem pro e-shop	~~299 Kč~~ 199 Kč
Stav Dobrý číslováno, V textu podtrháno tužkou, převazba, polopergamenová	Skladem pro e-shop	199 Kč
Stav Dobrý číslováno, odřené hrany desek	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 129 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, V textu podtrháno tužkou
Poznámka:	číslovaný výtisk
Vazba:	pevná, převazba, polopergamenová
Počet stran:	1 sv.(nestr.)
Jazyk:	česky
Edice:	Aventinum
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 5. 2025 12:12
Číslo položky:	1239433

O autorovi

Otokar Fischer

Otokar Fischer byl český literární historik a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově, divadelní kritik, teoretik a historik, překladatel, dramaturg, básník a dramatik. Pocházel z české židovské rodiny. V rodném Kolíně vystudoval gymnázium a po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku . V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 na Karlově univerzitě v Praze mimořádným profesorem dějin německé literatury a od roku 1927 byl zde řádným profesorem. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve 30. letech se zapojil do protifašistického hnutí. Jeho literární činnost a zásluhy ve vědním oboru dějiny německé literatury byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění, jejímž řádným členem se stal 29. listopadu 1933 . V letech 1920–1924 vyučoval také na dramatickém oddělení Konzervatoři hudby v Praze světovou literaturu dramatickou a rozbor světových dramat. Jeho celoživotním zájmem bylo divadlo. Už od roku 1907 působil jako divadelní referent v celé řadě novin a časopisů , Přehled, Česká revue, Cesta, Kritika, Právo lidu, Lidové noviny, Prager Presse, aj.) a po roce 1920 i krátce spoluredigoval časopis Jeviště. V jedné sezoně před válkou byl dramaturgem činohry Národního divadla, avšak z funkce odstoupil po devíti měsících pro zásadní programové neshody s vedením divadla. Stal se historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla a jako znalec této problematiky si vydobyl značnou autoritu, takže v roce 1935 po smrti K. H. Hilara byl vybrán jako jeho nástupce ve funkci šéfa činohry....

Více od autora