Antonín Sova
Hovory věcí VÝTISK 907 Z 1600

1929 | Nakladatelství Aventinum

Bibliofilské vydání sbírky impresionisticky zabarvené lyrické poezie, obsahující verše vzniklé v posledních šesti letech básníkova života. Bibliofilské vydání sbírky impresionisticky zabarvené lyrické poezie, obsahující verše vzniklé v posledních šesti letech básníkova života.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

číslováno

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý číslováno	Skladem pro e-shop	189 Kč
Stav Velmi dobrý číslováno, archy stále nerozřezané	Skladem pro e-shop	99 Kč
Stav Dobrý převazba	KOMPLET Skladem pro e-shop	2 499 Kč
Stav Dobrý číslováno, obálka s flíčky, natrhnutý hřbet, popsané zadní strany obálek	KOMPLET Skladem pro e-shop	2 499 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	číslovaný výtisk
Vazba:	volná brož
Počet stran:	79
Jazyk:	česky
Edice:	Aventinum, Dílo Antonína Sovy
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 2. 2026 13:11
Číslo položky:	1622589

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora