František Gel
Hlas vzdoru

1971 | Nakladatelství Naše vojsko

Nově přehlédnuté vydání má stejné obsahové rozpětí jako edice prvá. Živými obrazy vypodobňuje původce francouzské revoluční písně z r. 1792 a proletářské hymny vzniklé o století později. A s jejich osobními životními příběhy jsou představeny i dějinné okolnosti, za nichž bojovná múza vydala své plody. Také dokumentace …s překladovými variantami byla poznovu otištěna. Nově přehlédnuté vydání má stejné obsahové rozpětí jako edice prvá. Živými obrazy vypodobňuje původce francouzské revoluční písně z r. 1792 a proletářské hymny vzniklé o století později. A s jejich os…obními životními příběhy jsou představeny i dějinné okolnosti, za nichž bojovná múza vydala své plody. Také dokumentace s překladovými variantami byla poznovu otištěna.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	165
Jazyk:	česky , MUL vícejazyčné
Edice:	46. svazek ed. 46. svazek ed. Fakta a svědectví
Vydání:	II. upravené, v Našem vojsku I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 11. 2024 15:38
Číslo položky:	1061039

O autorovi

František Gel

František Gel, vlastním jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin na zástup. Gel se ihned chopil příležitosti a v průběhu svého zastupování napsal pro Lidové noviny přes sto soudniček, které zaujaly i bratry Čapkovy. Ti vyjednali mladému novináři post řádného redaktora. V letech 1924–1933 vedl v Lidových novinách rubriku "Ze soudní síně". V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich. V únoru 1934 málem přišel o život ve Vídni, kde působil jako reportér, při krvavých bojích mezi Heimwehrem a sociálními demokraty. Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 musel za své protinacistické články uprchnout do zahraničí. Podařilo se mu to nakonec až na třetí pokus. Do exilu odešel přes Maďarsko, kde byl za nelegální překročení hranic uvězněn, a Jugoslávii. Po příchodu do Francie byl prezentován 26. ledna 1940 v čs. zahraniční armádě ve Francii jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie uprchl do Velké Británie. Zde byl pro zdravotní nezpůsobilost 2. října 1940 propuštěn do civilu. Gel se nehodlal s touto situací smířit a snažil se uplatnit jako vojenský redaktor. Sám tuto funkci formuloval a podařilo se mu prosadit na MNO její zavedení v čs. zahraniční armádě. Do této funkce byl jmenován výnosem MNO/NT č 16/42 ze dne 1. července 1942. Po porážce Německa v letech 1945–1949 zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v Československém rozhlase v Praze. Nakrátko se uplatnil v diplomatických službách ve Francii, ale po roce 1949 opět v r...

Více od autora