Charles Perrault
Francouzské pohádky & bajky

2001 | Nakladatelství BRIO

Básník "Věku Ludvíka Velikého", člen francouzské Akademie, netušil, že se stane nesmrtelným právě svými pohádkami. Zachoval nám v nich příběhy princů a princezen, pastorkyň a prosťáčků, do jejichž osudů zasahují mocné víly, jsou svědectvím o fantazii prostého lidu, ale i o krutosti věků. Často hrůzostrašný děj opředl P…errault skutečnou poezií, kouzlem obrazotvornosti galského lidu. Překlad F. Hru- bína jim na půvabu rozhodně neubral. A3 JB Básník "Věku Ludvíka Velikého", člen francouzské Akademie, netušil, že se stane nesmrtelným právě svými pohádkami. Zachoval nám v nich příběhy princů a princezen, pastorkyň a prosťáčků, do jejichž osu…dů zasahují mocné víly, jsou svědectvím o fantazii prostého lidu, ale i o krutosti věků. Často hrůzostrašný děj opředl Perrault skutečnou poezií, kouzlem obrazotvornosti galského lidu. Překlad F. Hru- bína jim na půvabu rozhodně neubral. A3 JB

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~259 Kč~~
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~189 Kč~~
Stav Dobrý vybledlý hřbet	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~199 Kč~~

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, ochranný obal
Počet stran:	366
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086113515
ISBN:	9788086113517
Ilustrátor:	Eva Frantová
Překladatel:	František Hrubín, Gustav Francl
Vydání:	1. souborné vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 8. 2025 12:19
Číslo položky:	1354274

O autorovi

Charles Perrault

Charles Perrault byl francouzský spisovatel a vysoký úředník na dvoře krále Ludvíka XIV., člen Francouzské akademie. Proslavil se jako jeden z prvních spisovatelů a vydavatelů pohádek. Narodil se jako nejmladší ze čtyř synů bohatého právníka a dvorského úředníka. Vystudoval práva a v roce 1651 dostal advokátskou licenci. Už v této době publikoval parodické básně, roku 1648 parodii na Vergiliovu Aeneis a roku 1649 veršovaný spis „Hradby Troje čili o původu burlesky“, kde ironizuje jak lidové povstání na začátku Frondy, tak také kardinála a ministra Mazarina. Po konci povstání roku 1653 ho nejstarší bratr Pierre Perrault, vysoký úředník královských financí, uvedl ke dvoru. Zde si ho všiml spisovatel Jean Chapelain a doporučil ho novému ministru Colbertovi. Ten ho roku 1662 jmenoval tajemníkem tak zvané „Malé akademie“, komise znalců, kteří posuzovali nákupy uměleckých děl pro krále a dohlíželi na budování Louvru i zámku ve Versailles. Roku 1671 byl přijat do Francouzské akademie a v roce 1673 se stal jejím tajemníkem a knihovníkem. Roku 1672 se oženil s Marií Guichon, s níž měl jednu dceru a tři syny. Jeho žena však už roku 1678 zemřela. V roce 1680 se vzdal svého místa v komisi ve prospěch Colbertova syna a když Colbert 1683 zemřel, věnoval se literatuře. Jeho „Paměti“ vyšly až posmrtně roku 1756. Při slavnostním zasedání Akademie, věnovaném oslavě Ludvíka XIV. roku 1687, přednesl báseň „Století Ludvíka Velikého“, kde tvrdil, že jeho doba v umění a vědách předstihla antiku. Báseň vyvolala velkou polemiku, která jako „Spor starých s moderními“ vstoupila do dějin. Proti Perraultovi se tehdy postavili skoro všichni významní autoři, zejména Bossuet, Fénelon, La Bruyère, La Fontaine, Racine a Boileau. Na stranu „moderních“ se postavili Saint-Évremond, Bayle a Fontenelle. Téma sporu se ovšem objevovalo už dříve a když René Descartes roku 163...

Více od autora