Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Antonín Sova
F. X. Šalda; Antonín Sova - Dopisy

Antonín Sova: F. X. Šalda; Antonín Sova - Dopisy

Antonín Sova, F. X Šalda
F. X. Šalda; Antonín Sova - Dopisy

1967 | Nakladatelství Academia

Vzájemné dopisy dvou velkých osobností národního života, pokládané do nedávné doby za ztracené. Soubor 105 dochovaných dopisů, lístků a pozdravných pohledů, které si v rozmezí let 1892-1924 vyměnili kritik F.X. Šalda a básník Antonín Sova. Korespondence je publikována v plném znění a v chronologickém řazení. Soubor je …doplněn dedikačními básněmi obou autorů, soupisem Sovových dedikací Šaldovi, Šaldovými poznámkami a obrazovým materiálem. Dokument nejen literárněhistorický, ale též dokument mimořádně krásného lidského vztahu. Vzájemné dopisy dvou velkých osobností národního života, pokládané do nedávné doby za ztracené. Soubor 105 dochovaných dopisů, lístků a pozdravných pohledů, které si v rozmezí let 1892-1924 vyměnili k…ritik F.X. Šalda a básník Antonín Sova. Korespondence je publikována v plném znění a v chronologickém řazení. Soubor je doplněn dedikačními básněmi obou autorů, soupisem Sovových dedikací Šaldovi, Šaldovými poznámkami a obrazovým materiálem. Dokument nejen literárněhistorický, ale též dokument mimořádně krásného lidského vztahu.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	186
Jazyk:	česky
Edice:	Prameny k dějinám české literatury, Spisy Antonína Sovy
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 8. 2026 10:39
Číslo položky:	1889669

O autorech

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora

Komentáře ke knize