Eugenio Montale
Eseje : [il secondo mestiere]

Eugenio Montale

Eugenio Montale byl italský básník, prozaik, překladatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1975. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších italských básníků 20. století, V roce 1973 mu byla udělena cena "Struga Poetry Evenings" v Makedonii. Montale se narodil v italském Janově obchodníkovi Domenicu Montalemu a jeho ženě Giuseppině Ricci. Jeho otec byl obchodník s chemickými výrobky a náčiním. Jednalo se o rodinu ze střední třídy, vedlo se jim tedy poměrně dobře. Básníkova neteř, Bianca Montale, ve své rodinné kronice Cronaca famigliare z roku 1986, líčí příslušníky své rodiny jako "citlivé, plaché lidi, se stručnou a jednoznačnou mluvou a tendencí vidět jen to nejhorší". Montale byl nejmladší ze šesti synů a často tvrdil, že neměl takové možnosti studia, jako jeho sourozenci; jeho sestra měla vysokou školu, jeho bratři byli inteligentní a úspěšní… V některých rodinách bylo tradicí, že nejmladší dítě mělo vždy nižší vzdělání. V roce 1915 pracoval jako účetní, ale měl vášeň pro literaturu, takže často navštěvovat městskou knihovnu a účastnil se soukromých lekcí filozofie. Také studoval operní zpěv s barytonistou Ernestem Sívorim. Montale byl samouk. Inspiroval se různými lidmi, nejčastěji spisovateli, třeba básníkem a jazykovědcem Dantem Alighierim. Zabýval se studiem cizích jazyků, zejména angličtiny. Během první světové války, jako člen vojenské akademie Parma, Montale žádal, aby byl poslán na frontu. Po krátké válečné zkušenosti jako důstojník pěchoty ve Vallarsa a údolí Pustertal se vrátil domů v roce 1920. Montale se přestěhoval do Florencie v roce 1927, kde pracovat jako editor pro vydavatele Bemporad. Spolupracoval s časopisem Solaria a počínaje rokem 1927 navštěvoval literární kavárnu Le Giubbe Rosse na náměstí Piazza della Repubblica. Tuto kavárnu navštěvoval i několikrát denně a setkával se tam se skupinu spisovatelů, třeba s Carlem Emiliem Gaddou, Arturem Loriou a Eliem Vittorinim. Monta...