Knihy
Beletrie
Německá literatura
Egon Erwin Kisch
Egon Ervín Kisch se směje

Egon Erwin Kisch
Egon Ervín Kisch se směje

1964 | Nakladatelství politické literatury

Humorné črty, reportáže a povídky provázejí čtenáře mizícím i zmizelým už kapitalistickým světem, který svými postavami i způsoby života vybízel právě tak k smíchu, jako k prudkému odsudku, a jemuž se znamenitý novinář vysmívá atepe ho důtkami satiry a ironie. Humorné črty, reportáže a povídky provázejí čtenáře mizícím i zmizelým už kapitalistickým světem, který svými postavami i způsoby života vybízel právě tak k smíchu, jako k prudkému odsudku, a jemuž se… znamenitý novinář vysmívá atepe ho důtkami satiry a ironie.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem na prodejně

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem na prodejně	49 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	171
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Miroslav Váša
Překladatel:	Jarmila Haasová-Nečasová
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 4. 2025 15:31
Číslo položky:	1207349

O autorovi

Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér . Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. Narodil se jako druhý z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische a jeho druhé manželky Ernestiny , rozené Kuhové, v tradiční židovské rodině, v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici. První školní léta absolvoval u privátních učitelů a v Seidlově škole v budově zrušeného kláštera servitů v Michalské ulici na Starém Městě. Od roku 1892 začal navštěvovat novoměstské gymnázium piaristů v Panské ulici, odkud přestoupil na První německou státní reálku v Mikulandské ulici. Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil. Na profesi novináře se však připravoval: naučil se stenografovat, ovládal několik jazyků, navštěvoval archívy a knihovny. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, jako byla např. aféra plukovníka Redla v roce 1913. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni, kde se stal v r. 1918 prvním velitelem Revolučních gard. Roku 1919 vstoupil do Komunistické strany Rakouska ; během práce deníku Der neue Tag' se spřátelil s Josephem Rothem. Byl odsouzen a roku 1920 vypovězen do Prahy, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Právě s J. Haškem se scházel v pražské kavárně Montmartre, jinak také nazývané Dům ...

Více od autora