Knihy
Filozofie a náboženství
Filozofie
Henri Bergson
Dva zdroje morálky a náboženství

Henri Bergson
Dva zdroje morálky a náboženství

2007 | Nakladatelství Vyšehrad

Lidská bytost může porozumět tomu, jak společnost zavazuje jednotlivce pouze tehdy, když pronikne za nános "společenských zvyků" až na úroveň života, jenž ovšem není totožný s fungováním organismu, ani s typickým všedním trávením života, neboť je něčím víc. Hledá se život, jehož jsou lidské společnosti, ale rovněž lids…ký druh jako takový, pouhé projevy. Život pro Bergsona není výsledkem fyzikálně-chemických reakcí ani náhodným výběrem živočišných a rostlinných druhů, nýbrž tvořivým vývojem neseným zevnitř. Nejdůležitějším rysem životního děje je požadavek pohybu vpřed, pověstný "životní elán", díky němuž lze hovořit o skoku od statického k dynamickému. Daný elán koresponduje s potřebou šířit se, proto s ním souzní osobní morálka některých jedinců. Morální život obklopují nejenom požadavky společenské existence a tlaky, které na nás vyvíjí, ale i atmosféra náboženské a mystické zkušenosti s touhou po sjednocení s Bohem a jeho láskou. Morálka nemůže existovat bez dvojího kontextu. Současně se z dvojího kontextu skládá morálka samotná... Představitel filozofie života osobitě interpretuje to, co lze charakterizovat jako lidskou kulturu. Lidská bytost může porozumět tomu, jak společnost zavazuje jednotlivce pouze tehdy, když pronikne za nános "společenských zvyků" až na úroveň života, jenž ovšem není totožný s fungováním organismu, an…i s typickým všedním trávením života, neboť je něčím víc. Hledá se život, jehož jsou lidské společnosti, ale rovněž lidský druh jako takový, pouhé projevy. Život pro Bergsona není výsledkem fyzikálně-chemických reakcí ani náhodným výběrem živočišných a rostlinných druhů, nýbrž tvořivým vývojem neseným zevnitř. Nejdůležitějším rysem životního děje je požadavek pohybu vpřed, pověstný "životní elán", díky němuž lze hovořit o skoku od statického k dynamickému. Daný elán koresponduje s potřebou šířit se, proto s ním souzní osobní morálka některých jedinců. Morální život obklopují nejenom požadavky společenské existence a tlaky, které na nás vyvíjí, ale i atmosféra náboženské a mystické zkušenosti s touhou po sjednocení s Bohem a jeho láskou. Morálka nemůže existovat bez dvojího kontextu. Současně se z dvojího kontextu skládá morálka samotná... Představitel filozofie života osobitě interpretuje to, co lze charakterizovat jako lidskou kulturu.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

jen minimální oděrky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, jen minimální oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	267
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070217928
ISBN:	9788070217924
Překladatel:	Josef Hrdlička
Edice:	Reflexe
Vydání:	Vyd. v tomto překladu 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 8. 2025 15:58
Číslo položky:	1328003

O autorovi

Henri Bergson

Henri Bergson byl francouzský filosof, jeden z nejvýznamnějších filosofů přelomu 19. a 20. století, představitel filosofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filosofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927. Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka polského původu a Angličanky. Byl tradičně židovsky vychován, ale zejména pod vlivem Darwinovým se se svou vírou rozešel. Po studiích matematiky a filosofie působil jako učitel na středních školách , od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de France. Zabýval se antickou filosofií, zejména Lucretiem a předsokratiky, později přednášel o novověké filosofii. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie. V mládí pobýval a přednášel v Anglii i v USA, blízce se spřátelil s W. Jamesem a jeho prostřednictvím významně ovlivnil americkou filosofii. Intenzivně se zabýval anglickou filosofií a studoval také biologii. Jeho vlastní filosofie staví proti analytickému racionalismu intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd a kritizoval i Darwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu. Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filosofie je intuice , nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství. Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. ...

Více od autora