Knihy
Jan Průcha
Dva světy základní školy?

Jan Průcha, Eliška Walterová
Dva světy základní školy?

2012 | Nakladatelství Karolinum

Kniha je kolektivním výstupem projektu Centrum základního výzkumu školního vzdělávání řešeného v letech 2006-2011. Zabývá se základní školou, institucí, která v České republice poskytuje povinné vzdělávání většině populace ve věku 6-15 let a spojuje primární a nižší sekundární stupeň v jedné organizační jednotce. Zaměř…uje se především na výzkumně dosud opomíjené problémy přechodu mezi oběma stupni, hledá skrytá rizika i příležitosti a možnosti usnadnění tohoto přechodu. Přispívá k teorii školního vzdělávání, prohlubuje poznání reality a fungování české základní školy. Ve výzkumu byla použita škála výzkumných postupů, metod a technik, z nichž některé nebývají v pedagogickém výzkumu využívány frekventovaně, některé byly aplikovány nově. Výsledky výzkumu dokládají, že přechod z 1. na 2. stupeň školního vzdělávání je možno považovat za klíčový bod vzdělávací dráhy žáků a současně za neuralgický bod vzdělávacího systému. Dilema jednotnosti a diferenciace prochází historií základního vzdělávání. Optimální řešení nebylo nalezeno, zůstává otevřenou otázkou a především výzvou pro výzkum, zda je efektivnější a vhodnější inkluzivní vzdělávání žáků v jedné instituci s diferencovaným vzdělávacím obsahem na nižším sekundárním stupni, následujícím po mainstreamovém primárním stupni, nebo třídění žáků do různých institucí. Výrazná změna konfigurace vztahů učitelů a žáků, změna fyzického a sociálního prostředí třídy, kurikula a výukových situací je zlomem ve vzdělávací dráze žáků. Přichází v období rané adolescence, kdy u žáků dochází k zásadním změnám ve fyzickém a emocionálním vývoji, v rozvoji myšlení a sociálních vztahů. Důsledky těchto procesů, které mají komplexní povahu a vzájemně na sebe působí, se promítají do školního prostředí a ovlivňují vztah žáků ke škole a učení. Přechod žáků na 2. stupeň je zátěžovou situací nejen pro žáky, ale i pro management škol a učitele: škola ztrácí zpravidla nejlepší žáky, potažmo i aktivně spolupracující rodiče, přicházejí žáci z různých neúplných základních škol. Mění se složení třídních kolektivů, jejich sociální, demografické a psychologické charakteristiky. Noví žáci se adaptují na školní prostředí, učitelé musí reflektovat rozdíly ve vzdělávacích programech a úrovni škol, z nichž noví žáci přicházejí, a vyrovnat se s nimi. Komplex identifikovaných problémů a autentické zkušenosti z reálné praxe škol vedl autory knihy i k formulování určitých doporučení podporujících usnadnění přechodu žáků z 1. na 2. stupeň základní školy. Kniha je kolektivním výstupem projektu Centrum základního výzkumu školního vzdělávání řešeného v letech 2006-2011. Zabývá se základní školou, institucí, která v České republice poskytuje povinné vzděl…ávání většině populace ve věku 6-15 let a spojuje primární a nižší sekundární stupeň v jedné organizační jednotce. Zaměřuje se především na výzkumně dosud opomíjené problémy přechodu mezi oběma stupni, hledá skrytá rizika i příležitosti a možnosti usnadnění tohoto přechodu. Přispívá k teorii školního vzdělávání, prohlubuje poznání reality a fungování české základní školy. Ve výzkumu byla použita škála výzkumných postupů, metod a technik, z nichž některé nebývají v pedagogickém výzkumu využívány frekventovaně, některé byly aplikovány nově. Výsledky výzkumu dokládají, že přechod z 1. na 2. stupeň školního vzdělávání je možno považovat za klíčový bod vzdělávací dráhy žáků a současně za neuralgický bod vzdělávacího systému. Dilema jednotnosti a diferenciace prochází historií základního vzdělávání. Optimální řešení nebylo nalezeno, zůstává otevřenou otázkou a především výzvou pro výzkum, zda je efektivnější a vhodnější inkluzivní vzdělávání žáků v jedné instituci s diferencovaným vzdělávacím obsahem na nižším sekundárním stupni, následujícím po mainstreamovém primárním stupni, nebo třídění žáků do různých institucí. Výrazná změna konfigurace vztahů učitelů a žáků, změna fyzického a sociálního prostředí třídy, kurikula a výukových situací je zlomem ve vzdělávací dráze žáků. Přichází v období rané adolescence, kdy u žáků dochází k zásadním změnám ve fyzickém a emocionálním vývoji, v rozvoji myšlení a sociálních vztahů. Důsledky těchto procesů, které mají komplexní povahu a vzájemně na sebe působí, se promítají do školního prostředí a ovlivňují vztah žáků ke škole a učení. Přechod žáků na 2. stupeň je zátěžovou situací nejen pro žáky, ale i pro management škol a učitele: škola ztrácí zpravidla nejlepší žáky, potažmo i aktivně spolupracující rodiče, přicházejí žáci z různých neúplných základních škol. Mění se složení třídních kolektivů, jejich sociální, demografické a psychologické charakteristiky. Noví žáci se adaptují na školní prostředí, učitelé musí reflektovat rozdíly ve vzdělávacích programech a úrovni škol, z nichž noví žáci přicházejí, a vyrovnat se s nimi. Komplex identifikovaných problémů a autentické zkušenosti z reálné praxe škol vedl autory knihy i k formulování určitých doporučení podporujících usnadnění přechodu žáků z 1. na 2. stupeň základní školy.

Stav

Nová

Skladem do týdne

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	352
Jazyk:	česky
ISBN10:	802462043X
ISBN:	9788024620435
Vydání:	1
Vystaveno:	24. 10. 2026 6:37
Číslo položky:	1975538

O autorech

Jan Průcha

Jan Průcha je vysokoškolský pedagog, zakladatel České asociace pedagogického výzkumu, působící v mezinárodních vědeckých organizacích a redakčních radách odborných časopisů. V roce 1992 se habilitoval na Karlově univerzitě pro obor pedagogika, jmenován profesorem pedagogiky byl v roce 1994. V roce 1995 mu byl udělen čestný doktorát Univerzitou v Turku . Pracuje jako nezávislý expert a konzultant v oblasti pedagogické teorie a výzkumu, přednáší na českých i zahraničních univerzitách. Na rozdíl od tradičních teorií pedagogiky, které jsou ovládány normativním přístupem , ve svých pracích Průcha uplatňuje explanační přístup, tedy přístup hledající a objasňující. Jan Průcha jakožto představitel moderní pedagogiky ve svých publikacích užívá a vysvětluje pojem edukační reality, která je vyjádřena dalšími elementy, jako jsou edukační prostředí, edukační potřeby, edukační procesy a edukační konstrukty. Edukační realita má nahrazovat pedagogickou praxi, realitu, skutečnost aj. Podle Průchy je edukační realita „každá taková skutečnost , objektivně se vyskytující v lidské společnosti, v níž probíhají nějaké edukační procesy nebo jsou vyvíjeny, resp. fungují nějaké edukační konstrukty.“ Terminologie: Publikace obsahuje informace o současném stavu a trendech v pedagogických vědách, jejich klíčové poznatky i otevřené otázky. Zaměřuje se také na výzkumné metody a informační prameny. Základem výkladu v této knize jsou výzkumné nálezy a explanace v termínech zahraničních vědců-pedagogů. Průcha pracuje s pedagogikou jako edukační vědou, setkáváme se zde s pojmy jako jsou edukace, edukant, edukátor, a také edukační realita, neboť se snaží popsat a vysvětlit reálné edukační procesy. Zabývá se také pedagogickým výzkumem – stavem pedagogického výzkumu v ČR, jeho strukturou a fungováním. Jan Průcha, Jiří Mareš a ...

Více od autora

Eliška Walterová

Eliška Walterová je česká pedagožka, která se zabývá srovnávací pedagogikou a analýzou zahraničních vzdělávacích systémů a možnostmi využití jejich zkušeností v českém vzdělávání. Je rovněž autorkou nových vzdělávacích programů, které reflektují potřeby škol i žáků a žákyň. Na Pedagogické fakultě UK založila výzkumné pracoviště. Je autorkou knihy Školství - věc /ne)veřejná, která zpracovává výsledky analýz názorů a postojů české veřejnosti ke školství a vzdělávání včetně názorů na jeho vývoj, reformy a současné problémy. Od roku 2015 je členkou Vědecké rady Fakulty humanitních studií, UTB ve Zlíně. Od roku 1998 do 2014 byla ředitelkou Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání. Od roku 2004 do 2016 byla členkou World Council of Comparative Education Societies .

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…