George John Romanes
Duševní život zvířat : 1

1886 | Nakladatelství Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých

Kniha dokazující, že u zvířat nevládne všude pouhý pud, ale že v přemnohých případech možno u nich pozorovati činnost duševní. Od členovců po opice.

Autor uveden jako Jiří J. Romanes. Přeloženo dle druhého vydání anglického.

Přístupno v digitální podobě v Národní knihovně: http://kramerius.nkp.cz/krameriu…s/MShowMonograph.do?id=20920
Matice lidu ; roč. 20, č. 2, . Kniha dokazující, že u zvířat nevládne všude pouhý pud, ale že v přemnohých případech možno u nich pozorovati činnost duševní. Od členovců po opice.

Autor uveden jako Jiří J. Romanes. Přeloženo… dle druhého vydání anglického.

Přístupno v digitální podobě v Národní knihovně: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=20920
Matice lidu ; roč. 20, č. 2, .

Součástí souboru:

Duševní život zvířat 1886 (2 sv. (144 s.; s. 145-269))

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	144
Jazyk:	česky
Překladatel:	Primus Sobotka
Edice:	20. svazek ed. Matice lidu
Vydáno v:	Praha

O autorovi

George John Romanes

Známý anglický přírodovědec, současník a přítel Charlese Darwina. Evoluční biolog a fyziolog, jenž položil základy komparativní psychologie, když postuloval podobnost poznávacích procesů u lidí a zvířat. Narodil se v Kingstonu v Kanadě jako třetí syn presbyteriánského duchovního George Romanese, ale od dvou let žil s rodiči v Anglii, kde také strávil celý zbytek života. Zapsal se na univerzitu v Cambridgi, kde se původně chtěl věnovat teologii, ale po začátku studia se začal zajímat o lékařství a fyziologii. Zde se seznámil s Darwinem; zůstali celoživotními přáteli. Díky svému rádci, jímž byl profesor Sir Michael Foster , Romanes pokračoval ve studiu fyziologie bezobratlých na University College London pod vedením Williama Sharpeyho a Sira Johna Scotta Burdon-Sandersona . V roce 1879 byl zvolen členem Královské společnosti pro svou práci na nervovém sytému medúz. Lloyd Morgan však varoval před Romanesovou tendencí podporovat své teze anekdotickými důkazy spíše než empirickými testy. Toto varování se stalo známým jako "Morganův kánon". Jako mmladík byl Romanes křesťan, a někteří, jako například jeho žena, jež byla věřící, tvrdí, že během své fatální nemoci znovu částečně nabyl víry, kterou se během života těžce pokoušel smířit s vědou. Romanes se stal agnostikem kvůli Darwinově vlivu; v nedopsaném rukopise z konce života píše, že evoluční teorie způsobila to, že opustil náboženství. Ke konci života založil sérii veřejných přednášek, které byly přístupné zdarma. Konají se dodnes pod jménem "the Romanes Lectures". Druhou z nich proslovil další Romanesův přítel, Thomas Henry Huxley.

Více od autora