Vladimír Mináč
Dúchanie do pahrieb

1972 | Nakladatelství Tatran

Známy román významného slovenského spisovateľa Vladimíra Mináča. V knihe autor skúma osudovú nevyhnutnosť a tragické stránky národného pohybu Slovákov v rokoch 1848 - 1849. Nemožno beztrestne vymazať ani jeden deň zo života jednotlivca, ani jeden pohyb z dejín národa. Minulosť je podmienkou prítomnosti. Pamäť národa je… osnovou jeho myslenia i činov. Známy román významného slovenského spisovateľa Vladimíra Mináča. V knihe autor skúma osudovú nevyhnutnosť a tragické stránky národného pohybu Slovákov v rokoch 1848 - 1849. Nemožno beztrestne vymazať …ani jeden deň zo života jednotlivca, ani jeden pohyb z dejín národa. Minulosť je podmienkou prítomnosti. Pamäť národa je osnovou jeho myslenia i činov.

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	160
Jazyk:	slovensky
Edice:	Hviezdoslavova knižnica
Vydání:	Hviezdoslavova knižnica (Matica slovenská, SVKL, Tatran)
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	26. 4. 2023 8:12
Číslo položky:	542588

O autorovi

Vladimír Mináč

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Více od autora