Jiří Mahen
Drobná próza : Portrét, Díže, Dvě povídky - II

1954 | Nakladatelství Československý spisovatel

Další svazek výboru čerpá z let 1907-1911. Knižní prvotina "Podivíni" je zastoupena jen povídkou "Portrét", zato "Díže" a "Dvě povídky" jsou tu otištěny celé. Toto období vývoje naší literatury je ovlivněno třemi skutečnostmi: neúspěchem ruské revoluce. Zavedením všeobecného hlasovacího práva a oportunismem sociální de…mokracie. Pokroková inteligence je hnána k anarchismu, nevidí východiska a tápe. Odtud rozeklanost a pesimistický tón prvotin. Avšak Mahen přes časté úniky do fantasie a snů tíhne k realismu a snaží se řešit všechny důležité otázky, na které naráží. Odtud nervosita a záměrná těkavost. V "Portrétu" líčí Mahen vzdělance, ocitnuvšího se v hrozné osamocenosti na samém dnu bídy. I v mnoha črtách "Díže" je poplatný symbolismu a nevykvašenému naturalismu. Avšak celek "je deníkem mládí českého vzdělance okolo roku 1910". Rozpolcenost Mahenova je zvlášť nápadná ve "Dvou povídkách". "První - podávající obraz šíleného estéta, čistý dekadentní typ - je zosobněním Mahenova vnitřního osamění: druhá - líčící ubohého človíčka, který se vzchopí k protestu - je zosobněním Mahena-buřiče." Další svazek výboru čerpá z let 1907-1911. Knižní prvotina "Podivíni" je zastoupena jen povídkou "Portrét", zato "Díže" a "Dvě povídky" jsou tu otištěny celé. Toto období vývoje naší literatury je ovl…ivněno třemi skutečnostmi: neúspěchem ruské revoluce. Zavedením všeobecného hlasovacího práva a oportunismem sociální demokracie. Pokroková inteligence je hnána k anarchismu, nevidí východiska a tápe. Odtud rozeklanost a pesimistický tón prvotin. Avšak Mahen přes časté úniky do fantasie a snů tíhne k realismu a snaží se řešit všechny důležité otázky, na které naráží. Odtud nervosita a záměrná těkavost. V "Portrétu" líčí Mahen vzdělance, ocitnuvšího se v hrozné osamocenosti na samém dnu bídy. I v mnoha črtách "Díže" je poplatný symbolismu a nevykvašenému naturalismu. Avšak celek "je deníkem mládí českého vzdělance okolo roku 1910". Rozpolcenost Mahenova je zvlášť nápadná ve "Dvou povídkách". "První - podávající obraz šíleného estéta, čistý dekadentní typ - je zosobněním Mahenova vnitřního osamění: druhá - líčící ubohého človíčka, který se vzchopí k protestu - je zosobněním Mahena-buřiče."

Objednávky po 11. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc (B612).

Stav

Dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 19. 12. 2025

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	319
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Dílo Jiřího Mahena
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 3. 2024 18:26
Číslo položky:	786020

O autorovi

Jiří Mahen

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...

Více od autora