Vladimír Mináč
Dlouhý čas čekání

1960 | Nakladatelství Mladá fronta

Historicky i společensky nejvýznamnější období novodobých slovenských dějin, přičemž je i hlubokou analýzou generace, která v tomto období dozrávala. První díl je kronikou rozkladu tzv. slovenského státu za druhé světové války, který končí výbuchem SNP. Autor staví do kontrastu slovenskou buržoazii a lid s partyzány a …ukazuje vývoj jednotlivců, nalézajících cestu k lidovému hnutí odporu, k svobodě a lidské důstojnosti. Historicky i společensky nejvýznamnější období novodobých slovenských dějin, přičemž je i hlubokou analýzou generace, která v tomto období dozrávala. První díl je kronikou rozkladu tzv. slovenského st…átu za druhé světové války, který končí výbuchem SNP. Autor staví do kontrastu slovenskou buržoazii a lid s partyzány a ukazuje vývoj jednotlivců, nalézajících cestu k lidovému hnutí odporu, k svobodě a lidské důstojnosti.

s kódem LETO26: 41 Kč

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	251
Jazyk:	česky
Překladatel:	Gustav Hajčík
Edice:	96. svazek ed. 96. svazek ed. Boje
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 12. 2024 7:11
Číslo položky:	1077732

O autorovi

Vladimír Mináč

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Více od autora