Theodor W Adorno: Dialektika osvícenství

Theodor W Adorno, Max Horkheimer
Dialektika osvícenství

2009 | Nakladatelství Oikoymenh

Osvícenství mělo zbavit lidské bytosti strachu a učinit z nich pány: programem bylo "odkouzlení světa". Osvícenství chtělo rozložit mýty a obrazotvornost nahradit věděním. Byla to však sama mytologie, která rozehrála nekonečný proces osvícenství, v němž s nevyhnutelnou nutností vždy znovu každý teoretický názor podléhá… zničující kritice, jako by se jednalo o pouhou víru... Již mýtus je osvícenství a osvícenství se převrací zpět do mytologie... Na daném základě autoři sledují dialektiku mýtu a osvícenství prostřednictvím Odysseie coby raném reprezentativním svědectví západní civilizace. V jeho středu stojí pojmy oběti a zřeknutí, u nichž se projevuje diference i jednota mezi mytickou přírodou a jejím osvíceným ovládáním. Následuje pohled na Kanta, Sada, Nietzscheho jako dovršitele osvícenství: podřízení všeho přírodního samovládnému subjektu nakonec vrcholí panstvím slepě objektivního, přírodního. "Kulturní průmysl" odhaluje úpadek osvícenství v ideologii, která nachází vlastní výraz ve filmu či rozhlase. Osvícenství zde má podobu kalkulu účinku a techniky produkce a šíření; na základě svého vlastního obsahu se ideologie vyčerpává tím, že z existující skutečnosti i moci, kontrolující techniku, činí modlu. Moderní doba s dominujícím racionálním myšlením měla lidstvo zbavit strachu, avšak masové výrobní prostředky a kapitalismus člověka dále, třebaže méně viditelně, zotročují... Osvícenství mělo zbavit lidské bytosti strachu a učinit z nich pány: programem bylo "odkouzlení světa". Osvícenství chtělo rozložit mýty a obrazotvornost nahradit věděním. Byla to však sama mytologie,… která rozehrála nekonečný proces osvícenství, v němž s nevyhnutelnou nutností vždy znovu každý teoretický názor podléhá zničující kritice, jako by se jednalo o pouhou víru... Již mýtus je osvícenství a osvícenství se převrací zpět do mytologie... Na daném základě autoři sledují dialektiku mýtu a osvícenství prostřednictvím Odysseie coby raném reprezentativním svědectví západní civilizace. V jeho středu stojí pojmy oběti a zřeknutí, u nichž se projevuje diference i jednota mezi mytickou přírodou a jejím osvíceným ovládáním. Následuje pohled na Kanta, Sada, Nietzscheho jako dovršitele osvícenství: podřízení všeho přírodního samovládnému subjektu nakonec vrcholí panstvím slepě objektivního, přírodního. "Kulturní průmysl" odhaluje úpadek osvícenství v ideologii, která nachází vlastní výraz ve filmu či rozhlase. Osvícenství zde má podobu kalkulu účinku a techniky produkce a šíření; na základě svého vlastního obsahu se ideologie vyčerpává tím, že z existující skutečnosti i moci, kontrolující techniku, činí modlu. Moderní doba s dominujícím racionálním myšlením měla lidstvo zbavit strachu, avšak masové výrobní prostředky a kapitalismus člověka dále, třebaže méně viditelně, zotročují...

Stav

Velmi dobrý

vpisky tužkou

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, vpisky tužkou
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	247
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072982672
ISBN:	9788072982677
Edice:	68. svazek ed. 68. svazek ed. Knihovna novověké tradice a současnosti
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 2. 2024 12:50
Číslo položky:	755303

O autorech

Theodor W Adorno

fotografie: Theodor W. Adorno - vpravo Theodor W. Adorno studoval na frankfurtské univerzitě filosofii, sociologii, psychologii a hudební vědu. Roku 1924 promoval prací o Edmundu Husserlovi. Během těchto let psal řadu hudebních kritik a sám se snažil komponovat v duchu radikální moderny. V roce 1925 odešel studovat hudební kompozici do Vídně. Po návratu do Frankfurtu sepsal habilitační práci Kierkegaard: konstrukce estetična a roku 1931 se stal soukromým docentem filosofie. Po nástupu nacistů v Německu odešel roku 1933 do anglického Oxfordu, v roce 1938 emigroval do USA a v Los Angeles vyučoval a řídil tamější výzkumné oddělení na University of California. Roku 1947 zde poprvé vyšlo dnes již klasické dílo „kritické teorie“, napsané společně s Maxem Horkheimerem, Dialektika osvícenství. Několik let po válce se Adorno vrátil do Německa a roku 1949 získal mimořádnou profesuru filosofie na univerzitě ve Frankfurtu. Po obnovení Institutu pro sociální výzkum v roce 1950 se stal zástupcem ředitele, od roku 1958 až do své smrti Institut řídil. Roku 1951 vyšel jeho spis Minima Moralia. Aktivně, i když nikoli nekriticky se zapojil do protestních akcí roku 1968. Zemřel na infarkt během dovolené ve Švýcarsku roku 1969.

Více od autora