Octave Mirbeau
Deník komorné

1979 | Nakladatelství Melantrich

Deník komorné je pro Mirbeaua dílem po mnoha stránkách typickým, umělecky nejvyzrálejším a nejopravdovějším. Jeho záměrem bylo vytvořit především protiměšťáckou satiru, tepat měšťácké neřesti, ne však z obvyklého pohledu intelektuála a umělce, který se na hemžení aristokratického a měšťáckého hmyzu dívá ze svého povýše…ného stanoviska moralisty, stojícího nad společností, nýbrž z pohledu odspoda, z pohledu člověka, který je touto společností sice vykořisťován, ponižován a utlačován, ale který také mimovolně přejímá některé její názory a základní pohled na život a stává se tak nejenom jejím kritikem, ale i jejím přívěskem a souputníkem.
Hlavní hrdinka Celestina, se stává prototypem všech žen, jejichž údělem bylo soužit panstvu, být jimi po všech stránkách vykořisťována, bez naděje na lepší životní osud. Celestina píše: 'Nemám vzdělání a píšu, co si myslím a co jsem viděla. A proto vám říkám, že to všecko není ani trochu hezké a pravím vám také, že ten, kdo přijme pod svou střechou třeba toho posledního z nejposlednějších chuďasů nebo nejhorší děvku, je povinen starat se od té chvíle o jejich ochraně panstvo, máme právo zmocnit se ho stejně jako jeho pokladny a jako jeho krve... Tvrdí se, že už neexistuje otroctví - to je skutečně dobrý vtip, na mou duši!... Člověk vidí kolem sebe jenom neřest, dýchá jenom neřest, dotýká se jenom neřesti... Kamkoli se člověk podívá, všude vidí jenom krádež. Okrádáni jsou, přirozeně, vždy jen ti, co nic nemají. A okrádají je ti, kteří mají všecko. Člověk zuří, bouří se - a nakonec si řekne, že je pořád lepší být okraden než pojít jako pes na ulici.'
Deník komorné je nepochybně dodnes platnou důkladnou a bystrou lekcí o lidské povaze, vegetující v určité třídní společnosti, jakou byla za dob Mirbeaua Francie na sklonku 19. století. Dodnes tento román neztratil nic ze svého vášnivého protestu proti měšťácké společnosti, jejím mravům a morálnímu úpadku. Deník komorné je pro Mirbeaua dílem po mnoha stránkách typickým, umělecky nejvyzrálejším a nejopravdovějším. Jeho záměrem bylo vytvořit především protiměšťáckou satiru, tepat měšťácké neřesti, ne však… z obvyklého pohledu intelektuála a umělce, který se na hemžení aristokratického a měšťáckého hmyzu dívá ze svého povýšeného stanoviska moralisty, stojícího nad společností, nýbrž z pohledu odspoda, z pohledu člověka, který je touto společností sice vykořisťován, ponižován a utlačován, ale který také mimovolně přejímá některé její názory a základní pohled na život a stává se tak nejenom jejím kritikem, ale i jejím přívěskem a souputníkem.
Hlavní hrdinka Celestina, se stává prototypem všech žen, jejichž údělem bylo soužit panstvu, být jimi po všech stránkách vykořisťována, bez naděje na lepší životní osud. Celestina píše: 'Nemám vzdělání a píšu, co si myslím a co jsem viděla. A proto vám říkám, že to všecko není ani trochu hezké a pravím vám také, že ten, kdo přijme pod svou střechou třeba toho posledního z nejposlednějších chuďasů nebo nejhorší děvku, je povinen starat se od té chvíle o jejich ochraně panstvo, máme právo zmocnit se ho stejně jako jeho pokladny a jako jeho krve... Tvrdí se, že už neexistuje otroctví - to je skutečně dobrý vtip, na mou duši!... Člověk vidí kolem sebe jenom neřest, dýchá jenom neřest, dotýká se jenom neřesti... Kamkoli se člověk podívá, všude vidí jenom krádež. Okrádáni jsou, přirozeně, vždy jen ti, co nic nemají. A okrádají je ti, kteří mají všecko. Člověk zuří, bouří se - a nakonec si řekne, že je pořád lepší být okraden než pojít jako pes na ulici.'
Deník komorné je nepochybně dodnes platnou důkladnou a bystrou lekcí o lidské povaze, vegetující v určité třídní společnosti, jakou byla za dob Mirbeaua Francie na sklonku 19. století. Dodnes tento román neztratil nic ze svého vášnivého protestu proti měšťácké společnosti, jejím mravům a morálnímu úpadku.

Vyberte kus s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.

Další varianty

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.	LETO26: 34 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.	~~99 Kč~~
Stav Mírně opotřebená lehce zkosený hřbet, špinavé desky, bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.	~~99 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	339
Jazyk:	česky
Překladatel:	Radovan Krátký
Vydání:	V Melantrichu 1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 3. 2024 11:8
Číslo položky:	788016

O autorovi

Octave Mirbeau

Octave Mirbeau - 16. února 1917, Paříž) byl francouzský žurnalista, kritik, dramatik, romanopisec a aktivista konce 19. století. Od roku 1896 byl členem Goncourtovy akademie. Psal však také satirické, ironické povídky plné černého humoru. Poté, co napsal deset anonymně podepsaných románů, debutoval se svým vlastním Le Calvaire , ve kterém mu psaní dovolilo překonat traumatické vzpomínky na jeho zničující poměr s Judith Vimmer, pokládanou za nemocnou,kterou v románu přejmenoval na Juliette Roux. V roce 1888 publikoval L'Abbé Jules , první pre-Freudovský román psaný pod vlivem Dostojevského, který se objevil ve francouzské literatuře. Tento text představoval dva hlavní zajímavé charaktery: abbé Jules a otec Pamphile. V knize Sébastien Roch očistil své traumatické zážitky z Jezuitské školy ve Vannes. V románu je třináctiletý Sébastien pohlavně zneužíván knězem, což mu zničí život. Poté se dostavila existenciální a literární krize, přesto během této doby ještě publikoval v ročníku pre-existencialistický román o uměleckém osudu, Dans le ciel , kde představil postavu malíře přímo postavenou na Vincent van Gogh. V dozvucích Dreyfusovy aféry - kde vydráždil Mirbeau svůj pesimismus - vydal dva romány jež byly pokládány za skandální svým pojetím ctností : Le Jardin des supplices a Le Journal d'une femme de chambre , pak Les Vingt et un Jours d'un neurasthénique . V těchto dílech vyrušil tradiční novelistické konvence, cvičil techniku koláže, překračoval zákon pravděpodobnosti a předstírané důvěřivosti a vzpíral se pokryteckým pravidlům slušnosti. V jeho posledních dvou románů - La 628-E8 a Dingo - se vzdaloval ještě více realismu. Popustil uzdu své fantazii a použil fantastické elementy jako svůj automobil a vlastního psa v roli hrdinů. Jejich neurčitostí žánrového propojení, tyto jeho...

Více od autora