Titus Livius, Radislav Hošek, Titus Livius Patavinus
Dějiny : 34 zv. Antická knihovna - VI

1976 | Nakladatelství Svoboda

Knihy šestého svazku jsou součástí čtvrté dekády, z níž už čtenář poznal tři knihy. Nyní se seznámí s událostmi po vítězném konci druhé války s Kartágem a s Makedonií, tedy s časovým úsekem ohraničeným roky 195 a 179 př. n. l. Knihy šestého svazku jsou součástí čtvrté dekády, z níž už čtenář poznal tři knihy. Nyní se seznámí s událostmi po vítězném konci druhé války s Kartágem a s Makedonií, tedy s časovým úsekem ohraničený…m roky 195 a 179 př. n. l.

Součástí souboru:

Dějiny 1971 (6 svazků, 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

vazba se rozlepuje

Vytvořit poptávku

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	499 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba se začíná rozlepovat
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	660
Jazyk:	česky
Edice:	34. svazek ed. 34. svazek ed. Antická knihovna
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 1. 2024 8:27
Číslo položky:	722204

O autorech

Radislav Hošek

Radislav Hošek byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnave. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny. Narodil se v rodině Karla Hoška , administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové . V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let. V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou. S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová. Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury. V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs "Císařský Řím" a ve školním roce 1973/1973 "Řecké náboženství". Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004. Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své...

Více od autora

Titus Livius

Titus Livius, podle svého rodiště také Patavinus byl římský spisovatel a historik, autor monumentálních dějin Říma Ab urbe condita. O Liviovi je známo velmi málo, hlavním pramenem je biskup Eusebius a jeho Chronicon. Pocházel z bohaté a pravděpodobně významné rodiny, takže byl finančně nezávislý. Vzdělání získal v Patavii a na své rodiště byl do smrti velmi hrdý. Tamní občané získali římské občanství až v roce 48 př. n. l. a zůstali dlouho věrni Pompeiovi a republice a nepodporovali Caesara. Občanská válka v letech 49 až 45 př. n. l. možná způsobila, že Livius neabsolvoval studijní pobyt v Řecku, což bylo u mladých vzdělaných mužů v té době obvyklé. Ve věku 28 let a patrně už po občanské válce odešel do Říma, kde se věnoval literatuře, historii a filosofii. Pobýval v domě Maecenatově, kde se patrně také spřátelil s Gaiem Octaviem, pozdějším císařem Augustem. Svým dílem se významně podílel na jeho programu upevnění říše obnovou starých římských ctností, podobně jako další autoři tak zvaného „zlatého věku římské literatury“ , a byl také učitelem pozdějšího císaře Claudia. Livius nebyl voják a patrně nezastával žádný veřejný úřad, čímž se lišil od starších římských historiků, a věnoval se pouze studiu a psaní. Psal filosofické dialogy i rétorické texty, které se však nezachovaly. Pobýval patrně střídavě v Římě a v Padově, kde také zemřel. Osobní přátelství s Augustem a s císařskou rodinou umožnilo Liviovi dobrý přístup do knihoven a archívů, takže mohl zpracovat velké množství pramenných informací. Své zdroje často cituje a pokud se rozcházejí, uvádí i protichůdná mínění, což dává jeho dílu velikou cenu. Ačkoli je často ke svým pramenům, zejména k pověstem a bájím, poměrně kritický, přece jeho záměr nebyl pouze historiografický v moderním slova smyslu, nýbrž literární a vzdělávací, možná dokonce politický. Šlo mu o pozvednutí říše a národa, o nápravu mravních poměrů a o posílení řím...

Více od autora