Titus Livius, Titus Livius Patavinus
Dějiny I : 11. Antická knihovna - I

1971 | Nakladatelství Svoboda

Součástí souboru:

Dějiny 1971 (6 svazků, 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	89 Kč
Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	349 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	500, [1] s., mp
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Leon Novotný
Překladatel:	Čestmír Vránek, Pavel Kucharský
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Antická knihovna
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 12. 2024 14:35
Číslo položky:	1087234

O autorech

Titus Livius

Titus Livius, podle svého rodiště také Patavinus byl římský spisovatel a historik, autor monumentálních dějin Říma Ab urbe condita. O Liviovi je známo velmi málo, hlavním pramenem je biskup Eusebius a jeho Chronicon. Pocházel z bohaté a pravděpodobně významné rodiny, takže byl finančně nezávislý. Vzdělání získal v Patavii a na své rodiště byl do smrti velmi hrdý. Tamní občané získali římské občanství až v roce 48 př. n. l. a zůstali dlouho věrni Pompeiovi a republice a nepodporovali Caesara. Občanská válka v letech 49 až 45 př. n. l. možná způsobila, že Livius neabsolvoval studijní pobyt v Řecku, což bylo u mladých vzdělaných mužů v té době obvyklé. Ve věku 28 let a patrně už po občanské válce odešel do Říma, kde se věnoval literatuře, historii a filosofii. Pobýval v domě Maecenatově, kde se patrně také spřátelil s Gaiem Octaviem, pozdějším císařem Augustem. Svým dílem se významně podílel na jeho programu upevnění říše obnovou starých římských ctností, podobně jako další autoři tak zvaného „zlatého věku římské literatury“ , a byl také učitelem pozdějšího císaře Claudia. Livius nebyl voják a patrně nezastával žádný veřejný úřad, čímž se lišil od starších římských historiků, a věnoval se pouze studiu a psaní. Psal filosofické dialogy i rétorické texty, které se však nezachovaly. Pobýval patrně střídavě v Římě a v Padově, kde také zemřel. Osobní přátelství s Augustem a s císařskou rodinou umožnilo Liviovi dobrý přístup do knihoven a archívů, takže mohl zpracovat velké množství pramenných informací. Své zdroje často cituje a pokud se rozcházejí, uvádí i protichůdná mínění, což dává jeho dílu velikou cenu. Ačkoli je často ke svým pramenům, zejména k pověstem a bájím, poměrně kritický, přece jeho záměr nebyl pouze historiografický v moderním slova smyslu, nýbrž literární a vzdělávací, možná dokonce politický. Šlo mu o pozvednutí říše a národa, o nápravu mravních poměrů a o posílení řím...

Více od autora