Knihy
Vzácné knihy
Vazby
Josef Šusta
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Josef Šusta: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Josef Šusta, Jaroslav Průšek, Josef Schránil, Vladimír Groh, Bedřich Hrozný, Vincenc Lesný, Jindřich Cadík, Jaroslav Černý, Jiri Maly
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku 1

1940 | Nakladatelství Melantrich

Součástí souboru:

Dějiny lidstva od pravěku k dnešku 1936 (6sv., 768 + 731 + 701 + 520 + 650 + 695, 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

celokožená

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý až velmi dobrý, u 4. svazku lehce zašlý hřbet desek, u 1. svazku přelepené razítko a značka původního majitele, malá vodní mapka na patitulu, kn. blok nezvlněný, polokožená, původní vazba	Skladem pro e-shop	6 499 Kč
	Stav Velmi dobrý celokožená	Skladem pro e-shop	999 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, celokožená
Počet stran:	xlvi, 701
Jazyk:	česky
Vydání:	1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 6. 2025 7:44
Číslo položky:	1258219

O autorech

Josef Šusta

Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...

Více od autora

Jaroslav Průšek

Jaroslav Průšek, tradiční čínština: 普實克, zjednodušená čínština:普实克, byl český sinolog s mezinárodní pověstí. Jeho otec–strojvůdce předčasně zemřel a Jaroslav Průšek byl vychováván prarodiči. Vystudoval gymnázium v Praze a po maturitě v roce 1917 studoval dějiny antických národů a Byzance na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studiu čínštiny se věnoval soukromě od roku 1927. Ve studiu sinologie a japanologie pokračoval v Göteborgu a v Halle, studia ukončil doktorátem na Filozofické fakultě v roce 1930. Čínštině a japonštině se dále věnoval během studií v Lipsku. V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley . Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu , učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně , katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně , a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze . Za války odmítal nabídky na působení v Německu. V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK . V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ú...

Více od autora