René Descartes
Cogito, ergo sum

2006 | Nakladatelství Filosofia

První, Rödův, příspěvek se věnuje možnosti nahlížet "první princip" z logického aspektu. Logická explikace základní myšlenky je nezbytná, když se pokoušíme přesvědčit pomocí důkazu. Explikace coby explikace nemůže nic zdůvodnit ani dokázat: dosáhne jen tam, kde musí být požadovaný akt původně vykonáván každým jednotliv…cem, aby byl formuli, rozuměj prvnímu principu, dán smysl. Descartes však chtěl v jistém smyslu explikovat... Teprve v explikované formě prvního principu dochází matematicko-konstruktivní metoda svých práv... Hintikka prostřednictvím jazykové analýzy detailně interpretuje Descartovo stanovisko. Descartes se ujistil o nepochybnosti vlastní existence. Měl za to, že nic, co nemůže znát, aby toto zajistil, nemůže v objektivním řádu věcí, zakládat nutnou podmínku jeho existence. Takové věci nemohou patřit k osobní přirozenosti... Následující studie se věnuje Descartově interpretaci jistoty. Slavný racionalista prosazuje stanovisko: skutečnost, že myslí, jest základem metafyzické jistoty, že existuje. Náhled ho vede k praktické jistotě, že myslí, a pomocí bezprostředního vyvození k praktické jistotě vlastní existence. O těchto praktických jistotách není důvod pochybovat, proto si je metafyzicky jist: myslí a existuje. Marionova práce zdůrazňuje: první princip sám povstává jako vždy prvotní až v závěru za tím původním, co jej myslí a nezůstává prvotním navzdory danému zpoždění, ale naopak na jeho základě. Ego se tak dostává do postavení prvního myslícího, a tudíž, prvního principu, výhradně v té míře, v níž se odhaluje jako prvotní myšlené. Prvotnost ustavená samotnou událostí zakoušení, že jsem původně myšlen. Sborník obsahuje několik pohledů na klasickou filozofickou problematiku z hlediska různých současných ideových směrů . První, Rödův, příspěvek se věnuje možnosti nahlížet "první princip" z logického aspektu. Logická explikace základní myšlenky je nezbytná, když se pokoušíme přesvědčit pomocí důkazu. Explikace coby exp…likace nemůže nic zdůvodnit ani dokázat: dosáhne jen tam, kde musí být požadovaný akt původně vykonáván každým jednotlivcem, aby byl formuli, rozuměj prvnímu principu, dán smysl. Descartes však chtěl v jistém smyslu explikovat... Teprve v explikované formě prvního principu dochází matematicko-konstruktivní metoda svých práv... Hintikka prostřednictvím jazykové analýzy detailně interpretuje Descartovo stanovisko. Descartes se ujistil o nepochybnosti vlastní existence. Měl za to, že nic, co nemůže znát, aby toto zajistil, nemůže v objektivním řádu věcí, zakládat nutnou podmínku jeho existence. Takové věci nemohou patřit k osobní přirozenosti... Následující studie se věnuje Descartově interpretaci jistoty. Slavný racionalista prosazuje stanovisko: skutečnost, že myslí, jest základem metafyzické jistoty, že existuje. Náhled ho vede k praktické jistotě, že myslí, a pomocí bezprostředního vyvození k praktické jistotě vlastní existence. O těchto praktických jistotách není důvod pochybovat, proto si je metafyzicky jist: myslí a existuje. Marionova práce zdůrazňuje: první princip sám povstává jako vždy prvotní až v závěru za tím původním, co jej myslí a nezůstává prvotním navzdory danému zpoždění, ale naopak na jeho základě. Ego se tak dostává do postavení prvního myslícího, a tudíž, prvního principu, výhradně v té míře, v níž se odhaluje jako prvotní myšlené. Prvotnost ustavená samotnou událostí zakoušení, že jsem původně myšlen. Sborník obsahuje několik pohledů na klasickou filozofickou problematiku z hlediska různých současných ideových směrů .

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	177
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070072326
ISBN:	9788070072325
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 1. 2023 15:5
Číslo položky:	486623

O autorovi

René Descartes

René Descartes byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Descartes , 2. pád , psáno Descartese či Descartesa, objevuje se také tvar Descarta. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem: Descartes ovšem odmítá běžnou skepsi, „pochybování pro pochybování“, a pochybnost užívá jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie a na matematizaci optiky. Descartes se narodil ve vzdělané šlechtické rodině 31. března 1596 v La Hayne, dnes Descartes, asi 40 km jižně od Tours. Jeho otec byl radou soudu v Rennes, matka brzy zemřela a nadaného, ale neduživého chlapce vychovávala jeho babička. V letech 1604 až 1612 studoval na jezuitské univerzitě v La Flèche, kde se mu dostalo důkladného vzdělání ve scholastické filosofii, matematice i ve vědách. V Rozpravě o metodě sice o užitečnosti tohoto vzdělání pochyboval, v dopise však později svému příteli tuto univerzitu vřele doporučuje. Roku 1616 získal právnické vzdělání na univerzitě v Poitiers a odešel do Paříže, kde psal různá pojednání . Protože chtěl poznat svět, odjel do Holandska, kde se seznámil s fyzikem Beeckmanem, s nímž si pak dlouho dopisoval. Roku 1617 vstoupil do vojska Mořice Oranžského, od roku 1619 bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského, ale bitvy na Bílé hoře se zřejmě nezúčastnil. 16. listopadu 1619 měl blízko německého Ulmu noční vidění Krista, o němž si poznamenal, že v...

Více od autora