Edmund Husserl, Emmanuel Levinas
Co je fenomén? : Husserl a fenomenologie ve Francii

2010 | Nakladatelství Pavel Mervart

Fenomenologie se po druhé světové válce „přestěhovala“ z Německa do Francie, kde si vydobyla a uchovává status živého a aktuálního myšlení. Cílem antologie je ukázat rozmanitost tamějších fenomenologických projektů posledních padesáti let prizmatem problematiky jednoho ústředního pojmu, kterým je fenomenalita, povaha j…evení jako takového. Tato problematika se dostala do centra fenomenologického myšlení ve Francii na počátku šedesátých let a od té doby se rozvíjela a rozvíjí zejména v kritickém dialogu s myšlením Edmunda Husserla. Fenomenologie se po druhé světové válce „přestěhovala“ z Německa do Francie, kde si vydobyla a uchovává status živého a aktuálního myšlení. Cílem antologie je ukázat rozmanitost tamějších fenomenologi…ckých projektů posledních padesáti let prizmatem problematiky jednoho ústředního pojmu, kterým je fenomenalita, povaha jevení jako takového. Tato problematika se dostala do centra fenomenologického myšlení ve Francii na počátku šedesátých let a od té doby se rozvíjela a rozvíjí zejména v kritickém dialogu s myšlením Edmunda Husserla.

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 7. 10. 2025

O knize

Stav:	nová
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	427
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087378245
ISBN:	9788087378243
Editor:	Karel Novotný
Překladatel:	Jakub Čapek
Vydáno v:	Červený Kostelec
Vystaveno:	1. 10. 2024 16:18
Číslo položky:	1002524

O autorech

Edmund Husserl

Edmund Husserl byl německý filosof moravského původu a zakladatel moderní fenomenologie. Edmund Husserl se narodil jako druhý syn židovského obchodníka, roku 1876 maturoval na německém gymnáziu v Olomouci a studoval matematiku, fyziku a filosofii nejprve v Lipsku, mimo jiné u W. Wundta, pak v Berlíně u matematiků K. Weierstrasse a L. Kroneckera a nakonec ve Vídni, kde roku 1882 promoval prací o variačním počtu. Zde se také setkal s Masarykem a snad i pod jeho vlivem pokračoval ve filosofii u F. Brentana. Prací O pojmu čísla se roku 1887 habilitoval v Halle, kde pak 14 let působil jako soukromý docent. Téhož roku si vzal ve Vídni Malvinu Steinschneiderovou, rovněž z Prostějova, a oba se dali pokřtít v evangelické církvi. Jeho Filosofie aritmetiky vzbudila kritický zájem logika G. Fregeho, který ji kritizoval kvůli psychologismu, tj. názoru, že matematické objekty mají psychologický původ, že plynou pouze z povahy lidského myšlení. Tuto kritiku vzal Husserl velmi vážně a dlouho pracoval na svém prvním velkém díle, Logická zkoumání I./II. , jež mu vyneslo profesuru v Göttingenu. Tam se seznámil s D. Hilbertem, W. Diltheyem, M. Schelerem, A. Koyrém a K. Jaspersem. Roku 1913 vydal Ideje k čisté fenomenologii. Po vypuknutí Světové války se připojil k vlasteneckému manifestu německých profesorů, za války však ztratil syna. 1916 byl povolán do Freiburgu jako nástupce H. Rickerta a 1918 založil Freiburskou fenomenologickou společnost. Jeho první asistentkou byla pozdější řeholnice Edith Steinová a od roku 1919 Martin Heidegger, který se roku 1928 stal jeho nástupcem. K Husserlovým žákům patřili také Eugen Fink, Dietrich von Hildebrand, Roman Ingarden, Ludwig Landgrebe, Jan Patočka a Edith Stein. Jako vážený emeritní profesor podnikl Husserl řadu přednáškových cest po Německu i do ciziny a napsal své poslední velké dílo, Krizi evropských věd, věnovanou otá...

Více od autora

Emmanuel Levinas

Emmanuel Levinas – 25. prosince 1995, Paříž) byl francouzsko-židovský filosof. Zabýval se hlavně fenomenologií, judaismem a etikou. Vyrostl v Litvě ve zbožné a vzdělané židovské rodině, „s židovským Zákonem , s Puškinem a Tolstým“, jak sám napsal. V letech 1923–1927 studoval filosofii ve Štrasburku, 1928–1929 ve Freiburgu, kde se seznámil s Edmundem Husserlem i Martinem Heideggerem, a od roku 1930 v Paříži. Podílel se na uvedení Husserlova díla do francouzského prostředí a už roku 1934 napsal varovný rozbor „filosofie hitlerismu“. Jako francouzský důstojník byl roku 1940 zajat a strávil pět let v německém zajetí. Teprve po válce se dozvěděl, že všechny jeho příbuzné v Litvě nacisté povraždili; jeho žena s dcerou se skrývaly v ženském klášteře ve Francii. V letech 1946–60 učil a posléze vedl židovské lyceum "École Normale Israélite Orientale" v Paříži, kde se věnoval studiu Talmudu. V roce 1961 se habilitoval knihou „Totalita a nekonečno“, začal učit na univerzitě v Poitiers, v roce 1967 se stal profesorem v Nanterre, na pařížské universitě, kde se spřátelil s Paulem Ricoeurem, a od roku 1973 byl profesorem na pařížské Sorbonně. V roce 1974 vychází jeho druhé nejvýznamnější dílo „Jinak než být“. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřil Jacques Derrida. Lévinasovo předválečné dílo je věnováno Husserlově fenomenologii, zejména problému intuice. Poválečné dílo, psané pod dojmem nacistické šoa, navazuje také na filosofii Martina Bubera a Franze Rosenzweiga. Naivní, „bez-božná“ existence se rozpíná a prosazuje, dokud se nesetká s Tváří druhého, která je sice bezbranná a „nahá“, nicméně přikazuje „Nezabiješ“. Přijetím tohoto příkazu začíná etika, která je v tomto smyslu základem a počátkem filosofie. Tuto základní myšlenku Lévinas potom rozvíjí v nesmírně bohatých i hlubokých analýzách, psaných ovšem nesnadným, dramatickým jazykem, plným překvapivých obratů. S Druhým se setkávám jako s tím, koho nelze zahrnout do žádné myslitelné jedno...

Více od autora