Gustave Flaubert
Citová výchova

1959 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Málo je ve světové literatuře románů tak mnohostranných a mnohoznačných jako právě „Citová výchova“. Především je to román společenský v tom smyslu, že velmi přesně zachycuje život pařížské a zčásti i venkovské buržoasie kolem poloviny minulého století. A v některých partiích, při líčení revolučního období, se toto díl…o dokonce stává spolehlivě dokumentovaným románem historickým. Při tom všem však přece jen zůstává osobním příběhem mladého muže, vydaného na pospas své ctižádosti a milostným tužbám. A tak tedy ani označení „román milostný“ nemůžeme tomuto dílu upřít. A nesmíme zapomínat, že „Citová výchova“ je do značné míry také románem autobiografickým a tzv. klíčovým, neboť je rovněž osobní, intimní zpovědí svého autora, který zde v řadě postav vykreslil své známé, např. prý i spisovatele Mériméa v Martinonovi. Svůj živý vzor měla však především hlavní ženská postava románu paní Arnouxová, v níž Flaubert zpodobil paní Élisu Schlésingerovou, kterou, tehdy šestadvacetiletou, poprvé poznal jako patnáctiletý mladík a jež pro něho po celý život zůstala milostným ideálem ženy. A nelze konečně nepřipomenout i velmi závažnou myšlenkovou a ideovou náplň románu. To vše dohromady činí z „Citové výchovy“ nejen všestranný obraz doby a autora, nýbrž i jeden ze základních kamenů novodobé světové literatury.

Gustave Flaubert - jeden z nejvýznamnějších francouzských romanopisců, narodil se 12. prosince 1821 v Rouenu a tam také vystudoval střední školu. Pak odešel na právnickou fakultu do Paříže, ale práva jej zajímala stále méně, až jich nakonec zanechal a žil od té doby v obci Croisset nedaleko Rouenu ve skromném domku, který opouštěl jen pro občasné zájezdy do Paříže a k několika delším cestám po Francii, Itálii, Orientu a Tunisu. Jeho první literární práce zachycují autorovu romantickou exaltovanost, pesimistický poměr k životu a později pozvolný odklon od romantismu směrem k realismu. Proslavil se teprve roku 1856 románem „Paní Bovaryová“. Roku 1862 vychází pak obsáhlý historický román o kartaginské královně „Salambo“, roku 1869 „Citová výchova“, už druhá verse téže látky, zpracované Flaubertem poprvé v letech 1843—45, roku 1874 už třetí, konečná verse románu „Pokušení svatého Antonína“ a konečně r. 1877 „Tři povídky“. Nedokončený zůstal poslední román „Bouvard a Pécuchet“, jehož hotová část vyšla až posmrtně. Flaubert zemřel v Croissetu 8. května 1880. V jeho sebraných spisech, vydaných poprvé roku 1910 v 18 svazcích, je obsažen také jeden svazek téměř zapomenutých divadelních her, několik svazků cestopisů a především pět svazků neobyčejně zajímavé a významné korespondence. Málo je ve světové literatuře románů tak mnohostranných a mnohoznačných jako právě „Citová výchova“. Především je to román společenský v tom smyslu, že velmi přesně zachycuje život pařížské a zčásti i… venkovské buržoasie kolem poloviny minulého století. A v některých partiích, při líčení revolučního období, se toto dílo dokonce stává spolehlivě dokumentovaným románem historickým. Při tom všem však přece jen zůstává osobním příběhem mladého muže, vydaného na pospas své ctižádosti a milostným tužbám. A tak tedy ani označení „román milostný“ nemůžeme tomuto dílu upřít. A nesmíme zapomínat, že „Citová výchova“ je do značné míry také románem autobiografickým a tzv. klíčovým, neboť je rovněž osobní, intimní zpovědí svého autora, který zde v řadě postav vykreslil své známé, např. prý i spisovatele Mériméa v Martinonovi. Svůj živý vzor měla však především hlavní ženská postava románu paní Arnouxová, v níž Flaubert zpodobil paní Élisu Schlésingerovou, kterou, tehdy šestadvacetiletou, poprvé poznal jako patnáctiletý mladík a jež pro něho po celý život zůstala milostným ideálem ženy. A nelze konečně nepřipomenout i velmi závažnou myšlenkovou a ideovou náplň románu. To vše dohromady činí z „Citové výchovy“ nejen všestranný obraz doby a autora, nýbrž i jeden ze základních kamenů novodobé světové literatury.

Gustave Flaubert - jeden z nejvýznamnějších francouzských romanopisců, narodil se 12. prosince 1821 v Rouenu a tam také vystudoval střední školu. Pak odešel na právnickou fakultu do Paříže, ale práva jej zajímala stále méně, až jich nakonec zanechal a žil od té doby v obci Croisset nedaleko Rouenu ve skromném domku, který opouštěl jen pro občasné zájezdy do Paříže a k několika delším cestám po Francii, Itálii, Orientu a Tunisu. Jeho první literární práce zachycují autorovu romantickou exaltovanost, pesimistický poměr k životu a později pozvolný odklon od romantismu směrem k realismu. Proslavil se teprve roku 1856 románem „Paní Bovaryová“. Roku 1862 vychází pak obsáhlý historický román o kartaginské královně „Salambo“, roku 1869 „Citová výchova“, už druhá verse téže látky, zpracované Flaubertem poprvé v letech 1843—45, roku 1874 už třetí, konečná verse románu „Pokušení svatého Antonína“ a konečně r. 1877 „Tři povídky“. Nedokončený zůstal poslední román „Bouvard a Pécuchet“, jehož hotová část vyšla až posmrtně. Flaubert zemřel v Croissetu 8. května 1880. V jeho sebraných spisech, vydaných poprvé roku 1910 v 18 svazcích, je obsažen také jeden svazek téměř zapomenutých divadelních her, několik svazků cestopisů a především pět svazků neobyčejně zajímavé a významné korespondence.

Vyberte kus s kódem BF2025: 44 Kč

Stav

Dobrý

zašlý hřbet

Skladem na prodejně

Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý zašlá obálka, razítko původního majitele	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý zašlý hřbet	Skladem na prodejně	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlý hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	472
Jazyk:	česky
Překladatel:	Marie Kornelová
Edice:	107. svazek ed. 107. svazek ed. Klub čtenářů
Vydání:	Vydání třetí, v SNKLHU první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 6. 2025 12:5
Číslo položky:	1264057

O autorovi

Gustave Flaubert

Gustave Flaubert byl francouzský spisovatel. Je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších prozaiků 19. století a vrcholného představitele literárního realismu. Proslavil se především svým prvním románem Paní Bovaryová a perfekcionistickým stylem. Narodil se v Rouenu do lékařské rodiny. Od roku 1841 studoval práva v Paříži, kde navázal literární známost s Victorem Hugem. Pro nervové záchvaty, epilepsie, se na otcovo přání v roce 1844 vzdává dalších studií. Protože byl finančně zabezpečen, mohl si dovolit pracovat na venkově a každé dílo několikrát přepracovávat. Obdiv a přátelství choval k I. S. Turgeněvovi a k synovci svého předčasně zemřelého přítele Guy de Maupassantovi, kterého svými radami i pomocí prakticky uváděl do literatury. Odmítal manželství jako projev měšťáctví, stejně jako každodenní problémy. Žil samotářsky. Měl celoživotní platonickou lásku , byla starší o 11 let. Přesto, že se stýkal s naturalisty, sám byl původem romantik, ovšem takový, který přišel o iluze, obrátil se k realismu možného a zároveň toužil po objektivním vědeckém pohledu v tvorbě. Byl schopen filozofické a psychologické analýzy – vynikal v ní. Hodně cestoval – navštívil Itálii, Řecko,Tunis a Blízký východ – Cařihrad, Sýrie, Palestina, horní Egypt. Byl soudně stíhán za román Paní Bovaryová . Na základě vytržených úryvků „lascivních líčení“ milostných dobrodružství hlavní hrdinky byl stíhán pro urážku veřejné mravnosti a manželské instituce. Při soudním líčení v r. 1857 byl zproštěn všech obvinění. Katolická církev však dekretem ze dne 20. června 1864 zařadila Flaubertovy romány Paní Bovaryová a Salambo na Index zakázaných knih. Je pochován na hřbitově ve svém rodném městě....

Více od autora