Knihy
Válečná literatura
Válečná historie
Karel Pichlík
Čeští vojáci proti válce (1914-1915)

Karel Pichlík
Čeští vojáci proti válce (1914-1915)

1961 | Nakladatelství Naše vojsko

Práce, založená na obsáhlém pramenném materiálu, podrobné znalosti literatury i osobních vzpomínkách účastníků, podrobně sleduje a hodnotí akce českých vojáků v rakousko-uherské armádě, jimiž odmítali bojovat v nespravedlivé válce a postavili se proti ní. Práce, založená na obsáhlém pramenném materiálu, podrobné znalosti literatury i osobních vzpomínkách účastníků, podrobně sleduje a hodnotí akce českých vojáků v rakousko-uherské armádě, jimiž odmítali… bojovat v nespravedlivé válce a postavili se proti ní.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

na stránce 142 a 143 tiskařská chyba

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý na stránce 142 a 143 tiskařská chyba	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý, na stránce 142 a 143 tiskařská chyba
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	169 , 16 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	91. svazek ed. 91. svazek ed. Dokumenty, Dokumenty Svazu protifašistických bojovníků
Vydání:	I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 8. 2026 9:58
Číslo položky:	1867003

O autorovi

Karel Pichlík

Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949–1953 studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V těchto letech napsal s Karlem Bartoškem několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959–1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem pražského jara pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970–1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990–1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády (od roku 1993 Historický ústav Armády ČR; nástupnická or...

Více od autora