Knihy
Poezie
Česká poezie
Jan Noha
Cesta do Veselí

Jan Noha
Cesta do Veselí

1971 | Nakladatelství Albatros

Básník v Cestě do Veselí využívá místních jmen, slovních hříček a významových odstínů k humorným říkadlům o zvířátkách i věcech denního života, dětem důvěrně známých. Veselou formou probouzí důvtip a obohacuje slovní zásobumalých čtenářů. Básník v Cestě do Veselí využívá místních jmen, slovních hříček a významových odstínů k humorným říkadlům o zvířátkách i věcech denního života, dětem důvěrně známých. Veselou formou probouzí důvtip a …obohacuje slovní zásobumalých čtenářů.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~239 Kč~~
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~179 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	55 nečíslovaných
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Luděk Vimr
Edice:	Jiskřičky
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 9. 2023 14:46
Číslo položky:	650868

O autorovi

Jan Noha

Jan Noha byl český římskokatolický duchovní. Jan Noha se narodil v roce 1894 v Třebíči, vystudoval gymnázium v Třebíči a nastoupil na biskupský alumnát v Brně, kde vystudoval bohoslovectví. Následně byl v červenci roku 1917 vysvěcen na kněze. Už 1. srpna téhož roku byl jmenován kooperátorem ve farnosti u sv. Martina v Třebíči, kde působil až do roku 1921. Mezi lety 1921 a 1922 vyučoval náboženství na dívčí škole v Třebíči a následně i v Brtnici a od roku 1922 pak působil jako kaplan v Mohelně v roce 1936 se stal farářem v téže farnosti, působil také jako učitel náboženství v Mohelnu, Senoradech a Lhánicích. Během druhé světové války byly v kostele Všech Svatých v Mohelně rekvírovány zvony, za přímluvy Jana Nohy byl ponechán zvon z roku 1612. V roce 1946 inicioval opravu kostela a v roce 1951 nechal opravit i střechu kostela. V Mohelně také daroval peníze na stavbu místního kina. V roce 1928 kandidoval do obecní rady a roku 1929 byl zvolen do školní rady. Od 1. února 1949 působil také jako děkan náměšťského děkanství a o rok později byl jmenován konzervátorem Mohelenské hadcové stepi, posléze si rozdělili starání o step s malířem Svatoplukem Bobešem. V roce 1961 pak byl jmenován moravskobudějovickým arciknězem. V roce 1973 odešel z funkce děkana a o rok později pak rezignoval i na funkci mohelenského faráře. Přestěhoval se do Třebíče a následně do domova pro kněze v Moravci, kde v roce 1982 zemřel.

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…