Knihy
Geografie, cestopisy a místopis
Pragensie
Dobroslav Líbal
Československá historická města

Dobroslav Líbal: Československá historická města

Dobroslav Líbal, Jiří Hrůza, Svatopluk Voděra, Oldřich Dostál, Tibor Zalčík
Československá historická města

1974 | Nakladatelství Orbis

V první části publikace podávají autoři celkový přehled vývoje historických měst v Československu a ve druhé části přinášejí abecedně uspořádaný soubor monografií o architektonicky významných městech a městečkách. Sledují stavební vývoj jednotlivých lokalit od jejich počátků až do poloviny 19. století a výklad doplňují… četnými fotografiemi a půdorysnými schématy městských historickych jader. V první části publikace podávají autoři celkový přehled vývoje historických měst v Československu a ve druhé části přinášejí abecedně uspořádaný soubor monografií o architektonicky významných městech …a městečkách. Sledují stavební vývoj jednotlivých lokalit od jejich počátků až do poloviny 19. století a výklad doplňují četnými fotografiemi a půdorysnými schématy městských historickych jader.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 45 Kč
Stav Dobrý oděrky na obálce	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 39 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	565
Jazyk:	česky
Edice:	Naše vlast
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 9. 2024 10:0
Číslo položky:	981607

O autorech

Dobroslav Líbal

Dobroslav Líbal byl český historik architektury a urbanismu. Narodil se v rodině pražského advokáta Dr. Karla Líbala a jeho ženy Růženy, rozené Zátkové, kteří uzavřeli sňatek dne 4. června 1910. Na přání rodičů nejprve vystudoval právnickou fakultu University Karlovy. Promoval v roce 1935. Začal pracovat jako koncipient v kanceláři svého otce. Pokračoval ve studiu dějin umění a klasické archeologie na filosofické fakultě University Karlovy. Zde byl žákem profesorů Antonína Matějčka a Josefa Cibulky. Promován byl v roce 1945. Pracoval na svém díle Gotická architektura v Čechách a na Moravě, což měla být jeho habilitační práce. Po únoru 1948 mu ale bylo další působení na Universitě Karlově znemožněno. Nastoupil do ateliéru R nově vzniklého podniku Stavoprojekt. Tento ateliér byl v roce 1954 základem Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů . Vedl zde ateliér tvorby stavebně historických průzkumů. Kvůli komunistickým kádrovým prověrkám byl v roce 1958 vedoucího postavení na několik let zbaven. Vypracoval a stále zdokonaloval metodiku tvorby pasportů památkových budov, které vznikaly jako týmová práce odborníků různých oborů . Pasport objektu obsahuje historii stavby, stavební a architektonický popis, popis aktuálního technického stavu a doporučení pro další využití objektu. Součástí je i plánová a fotografická dokumentace. Prvními takto zdokumentovanými objekty byl areál Ungeltu na Starém Městě pražském v roce 1951. Takto byly zdokumentovány všechny budovy Pražské památkové rezervace. Tyto průzkumy vznikaly pod Líbalovým vedením celých 40 let a představují mimořádné a mezinárodně oceňované dílo. Ateliérem prošli pozdější přední památkáři, například: Martin Ebel, Mojmír Horyna, Josef Hyzler, Hubert Ječný, František Kašička, Luboš Lancinger, Petr Macek, Jan Muk, Jiřina Muková, Olga Novosadová, Jaroslav Vajdiš, Milada Vilímková, Pavel Zahr...

Více od autora

Jiří Hrůza

Jiří Hrůza byl český urbanista, který se významně podílel na územním plánování Prahy v 2. polovině 20. století. Dlouhodobě působil v Útvaru hlavního architekta. V 60. letech 20. století byl spoluautorem územního plánu pražsko-středočeské aglomerace. V letech 1971–1990 zastával post vedoucího projektanta územního plánu Prahy. Byl rovněž aktivní jako vysokoškolský učitel. V roce 1967 patřil mezi hlavní osobnosti pražského Mezinárodního kongresu architektů . V roce 1968 hostoval na univerzitě v Detroitu, v 70. letech 20. století zpracovával pro OSN rozvojový plán Srí Lanky. V roce 1976 mu Vídeňská univerzita udělila Herderovu cenu za přínos k rozvoji teorie urbanismu. V roce 1994 se stal členem Rady starších mezinárodního sdružení urbanistů ISOCARP, na jehož vzniku se podílel. Dlouhodobě působil v Ústavu urbanismu ČVUT. Publikoval četné odborné studie i populární monografie o architektuře a urbanismu .

Více od autora