Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Otakar Brůna byl český redaktor, publicista, dramaturg a spisovatel.. Vystudoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě a na přelomu čtyřicátých a padesátých let studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1947 začal publikovat v regionálním tisku své první příspěvky týkající se československého filmu. Roku 1950 se stal redaktorem deníku Mladá fronta. Po absolvování základní vojenské služby začal pracovat jako novinář v armádních časopisech. Do roku 1962 pracoval pro obdeník Dukla v Bratislavě a pak se stal vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Publikoval také v různých filmových periodikách . Krátce působil jako dramaturg Armádního divadla v Martině a v Československé televizi V roce 1974 se stal šéfredaktorem měsíčníku Gramorevue. a od roku 1976 do roku 1984 byl šéfredaktorem čtrnáctideníku Svazu českých dramatických umělců Scéna, kde ale vedle odborných textů dostávaly prostor také příspěvky podporující kulturní politiku KSČ. V devadesátých letech by redaktorem TV Prima a spolupracoval s populárními časopisy . Začal jako básník. První samostatnou knihu Nebe plné hedvábí vydal v roce 1961. Pro mládež napsal dvě ideologicky motivované novely Čertovo kolo a Boj o perlu . Nejznámější z jeho tvorby jsou však knižní podoby rozhovorů se známými herci . V roce 2001 obdržel za knihu literatury faktu Vladaři Dračích údolí cenu Miroslava Ivanova.

Známý knihkupec, moderátor a sběratel kuriozit. Narozeniny slaví Vratislav Ebr 20. října, ale přesné datum narození nezná. Jeho rodiče a téměř celé příbuzenstvo pozatýkalo gestapo krátce po zjištění totožnosti atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Františka Sívková byla v té době těhotná a to jí prodloužilo život o tři měsíce. Do Mauthausenu byla převezena až po porodu syna. Muka nejistoty a strachu, které před svou smrtí prožívala, si asi nikdo nedokáže představit. Tatínek se o narození syna vůbec nedozvěděl. Dítě putovalo do kojeneckého ústavu v Krči, kde se mělo rozhodnout o jeho dalším osudu. Hrozilo, že bude umístěn do německé rodiny. Naštěstí přišel konec války a ujali se ho manželé Ebrovi. Dali mu jméno Vratislav, snad prý podle data, kdy si ho přinesli domů.