V díle jsou představeny tři heroické postavy: Johann Christian Friedrich Hölderlin (1770–1843), jeden z umělecky nejvýznamnějších německých básníků, Bernd Wilhelm Heinrich von Kleist (1777–1811), významný básník a dramatik, a Friedrich Wilhelm Nietzsche (1844–1900), filosof a spisovatel, a to na základě vnitřní i vnější příbuznosti. „… stojí téměř pod stejným horoskopickým aspektem. Všichni tři jsou hnáni nesmírnou, v určitém smyslu nadpozemskou mocí ze svého teplého bytí do ničivého cyklónu vášně a končí předčasně ve strašném rozrušení ducha, ve smrtelném opojení smyslů, v šílenství nebo v sebevraždě… Sami nevědí o své cestě, o svém významu, protože se pohybují jen z nekonečna do nekonečna… Působí v nich něco mimolidského, síla nad vlastní silou, které se cítí být zcela propadlí: nenaslouchají vlastní vůli, nýbrž jsou poslušní, jsou posedlí vyšší mocí, mocí démonickou."
Nikdo nedovede lépe než Stefan Zweig vystihnout tyto tři osobnosti, odtržené od skutečnosti, ty „nomádské povahy, tuláky ve světě, outsidery, divouse, opovrhované, kteří spávají v pronajatých postelích, píší svá skvělá díla u pronajatých stolů, putují od jednoho pokoje ke druhému a zůstávají ve své době neocenění. Jako jejich protiklad je zde básník, přírodovědec, filosof a státník, „antidémonický" Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832): „kde stojí, tam je centrum jeho já a zároveň duchovní centrum národa…".
Vášnivý psycholog a významný novelista, vypravěč, lyrik, dramatik Stefan Zweig (1881–1942) vytvořil řadu skic, biografií a souborů esejů, z nich např. o Balsacovi, Dickensovi a Dostojevském („Tři mistři"), Cassanovovi, Stendhalovi a Tolstém („Tři básníci svého života"), o Mesmerovi, Baker-Eddym a Freudovi („Uzdravování duchem"). Pro tento svazek zvolil tři postavy těch, kteří „žili život jako tragédii, ale zemřeli jako hrdinové".