Knihy
Knižní kultura a typografie
Knižní kultura
Jan Hořejší
Bibliografický přehled českých, slovenských i c...

Jan Hořejší
Bibliografický přehled českých, slovenských i cizojazyčných knih, článků a tisků protialkoholních pro pracovníky ČsČK

1951 | Nakladatelství Československý Červený kříž

Vyberte kus

Stav

Dobrý

označení technické knihovny, vazba u předsádky prasklá, knižní blok se odtrhává

Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (14. 5. 2026)

	Stav Dobrý označení technické knihovny, vazba u předsádky prasklá, knižní blok se odtrhává	Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (14. 5. 2026)	99 Kč
	Stav Dobrý označení technické knihovny, vazba u předsádky prasklá	Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (14. 5. 2026)	99 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, označení technické knihovny, vazba u předsádky prasklá, knižní blok se odtrhává
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	171
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 3. 2026 10:15
Číslo položky:	1656629

O autorovi

Jan Hořejší

Jan Hořejší byl český průkopník skautingu, učitel, spisovatel a překladatel. Byl synem mechanika Aloise Hořejšího a švadleny Marie Strankmüllerové. Po brzké smrti otce na TBC žil s matkou v Klabavě u Rokycan. Nadaný Jan vystudoval nejprve reálné gymnázium v Rokycanech, kde byl jeho profesorem Bořivoj Müller. V letech 1906 až 1912 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandově a získal doktorát. Studia v Praze mu umožnila seznámení s dalšími osobnostmi, které měly vliv na jeho další život. Kromě profesorů to byl především spolužák Miloš Seifert. Po dokončení studií učil krátce na gymnáziu v Rokycanech, v letech 1913–1914 v Praze na Dívčím učitelském ústavu a od září 1914 v Učitelském ústavu v Příbrami. Již během studií se seznámil s myšlenkou skautingu, a proto létě 1913 tábořil nedaleko Tymákova u Rokycan. Jeho oddíl si začal říkat Psohlavci a jednotlivé družiny měly vlajky s černou, červenou a zelenou psí hlavou. Oženil se s Marii Hamerskou a měli spolu tři děti, Marii, Jana a Dagmar. Po zbytek života byl činný v praktické i teoretické lidové výchově, kromě pedagogiky se věnoval spisovatelské a překladatelské práci. Vědecky byl činný v biologii, filozofii, v pedagogice, v lidové výchově a v reformě školství. Od roku 1937 řídil časopis Osvětová služba. Základ jeho oddílu tvořil sokolský dorost. Rozepře s vedením tehdejšího Odboru Junáků – Českých skautů, vedly k tomu, že založí vlastní odbory skautů Psohlavců pod humanitárním spolkem Záchrana. Spolu s ním do Psohlavců vstoupily oddíly Bořivoje Müllera a učitele Emila Pelunky. Počátkem dubna 1914 začal vydávat časopis Psohlavec, který vycházel do roku 1922 . Roku 1915 založily spřátelené junácké skupiny „Obec Psohlavců“. Členy nově vzniklé organizace byly oddíly z Prahy , Berouna , Loun, Plzně a Příbrami . Po převratu roku 1918 se k Obci ...

Více od autora