Julie Svobodová, Avetik Isahakjan
Bezpočtu cest

1975 | Lidové nakladatelství

K stému výročí narození předního arménského básníka, prozaika a myslitele vychází výběr z jeho prozaického díla. Zahrnuje povídky, básně v próze, podobenství, pohádky i bajky, jejichž hlavním námětem je hledání základních pravd o životě a smrti a o smyslu života. K stému výročí narození předního arménského básníka, prozaika a myslitele vychází výběr z jeho prozaického díla. Zahrnuje povídky, básně v próze, podobenství, pohádky i bajky, jejichž hlavním námětem …je hledání základních pravd o životě a smrti a o smyslu života.

s kódem POETLE: 31 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	209, [2]
Jazyk:	česky
Překladatel:	Ludmila Motalová
Vydání:	1. souborné vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 6. 2022 7:26
Číslo položky:	350050

O autorech

Julie Svobodová

Narozena 8.1.1933 v Praze, zemřela 3.8.1998 tamtéž. Malířka, ilustrátorka.

Více od autora

Avetik Isahakjan

Avetik Isahakjan, arménsky Ավետիք Իսահակյան byl arménský básník. Pro vlastenecký obsah řady jeho veršů je v Arménii považován za národního básníka. Mnoho jeho veršů bylo zhudebněno a tyto písně nezřídka zlidověly. V letech 1889-1892 studoval na Kevorkianově semináři v Ečmiadzinu. Poprvé publikoval v roce 1892. O čtyři roky později byl zatčen za proticarskou aktivitu a poslán do vyhnanství do Oděsy. V roce 1897 vydal první sbírku veršů, které charakterizoval lyrismus, emocionalita, muzikálnost, smutek a vlastenectví. Znovu byl zatčen v roce 1908. Během let 1909-1911 napsal dlouhou filozofickou báseň Abul-Ala-Mahari popisující střet silného jedince s "krvežíznivou silou" zákona, soudů a morálky. Báseň byla cenzurou zakázána. Protože se tlak carského režimu na něj stupňoval, roku 1911 emigroval. V exilu se jeho poezie epizovala, napsal též sbírku orientálních legend, pracoval i na románu Usta Karo, který však nikdy nedokončil. Během první světové války napsal historickou baladu Naši předkové , oslavu nesmrtelnosti arménského národa. Roku 1926 se rozhodl vrátit se Arménie, tehdy již součásti Sovětského svazu. Roku 1930 znovu odešel do zahraničí, působil v Paříži. V roce 1936 se nadobro vrátil do Arménie. Během Velké vlastenecké války skládal vlastenecké a burcující verše, za něž roku 1946 obdržel Státní cenu SSSR. Od roku 1943 byl akademikem Akademie věd arménské SSR. V letech 1946-1957 pak působil jako předseda arménského Svazu spisovatelů. Jeho portrét dnes zdobí arménskou bankovku v hodnotě 10 000 dramů. Jeho dílu se v českých zemích věnovala armenoložka Ludmila Motalová.

Více od autora