Jean de La Fontaine
Bajky

1983 | Nakladatelství Odeon

V předmluvě k prvnímu vydání bajek vykládá La Fontaine svůj záměr: vybral jen pár starověkých historek o zvířatech a oživil je novými rysy, aby je přizpůsobil vkusu současníků, a zejména aby jim skytl mravní naučení, vyplývající z každého příběhu. Zvířata pomáhají básníkovi poučovat člověka. Ezop, Phaedrus, Babrius, Ig…natius Magister, bajkáři minulých věků, jsou La Fontainovi vzorem; a přesto z nich v jeho básních zůstala jen holá dějová kostra, všechno ostatní je La Fontainovým duševním majetkem. Odpoutal se od svých předchůdců, našel si vlastní tón, skoro již vynalezl nový literární druh. Co bylo u jeho vzorů chladné a bezduché, jen suše mravoučné, to se teď u La Fontaina stává samou přírodou, žije a vytváří si vlastní vesmír vjemů a citů. Nikdo z klasiků sedmnáctého století nedovedl tak dokonale spojit klasický vkus s moderním cítěním. Staří mistři bajky kladli důraz na morálku, La Fontaine pohlíží na život a lidské slabosti shovívavěji: bajka se u něho z mravoučné lekce proměnila v drama, barvitou satiru a celá soudobá společnost tu vytváří scenérii. Básník má soucit s prostými lidmi, váží si u nich charakteru a přátelství. Jeho filosofie je shovívavá k lidským chybám. Bajkářova díla proto nestárnou, zůstávají předmětem obdivu jedné generace za druhou, ryzím ztělesněním francouzského ducha. V předmluvě k prvnímu vydání bajek vykládá La Fontaine svůj záměr: vybral jen pár starověkých historek o zvířatech a oživil je novými rysy, aby je přizpůsobil vkusu současníků, a zejména aby jim skytl… mravní naučení, vyplývající z každého příběhu. Zvířata pomáhají básníkovi poučovat člověka. Ezop, Phaedrus, Babrius, Ignatius Magister, bajkáři minulých věků, jsou La Fontainovi vzorem; a přesto z nich v jeho básních zůstala jen holá dějová kostra, všechno ostatní je La Fontainovým duševním majetkem. Odpoutal se od svých předchůdců, našel si vlastní tón, skoro již vynalezl nový literární druh. Co bylo u jeho vzorů chladné a bezduché, jen suše mravoučné, to se teď u La Fontaina stává samou přírodou, žije a vytváří si vlastní vesmír vjemů a citů. Nikdo z klasiků sedmnáctého století nedovedl tak dokonale spojit klasický vkus s moderním cítěním. Staří mistři bajky kladli důraz na morálku, La Fontaine pohlíží na život a lidské slabosti shovívavěji: bajka se u něho z mravoučné lekce proměnila v drama, barvitou satiru a celá soudobá společnost tu vytváří scenérii. Básník má soucit s prostými lidmi, váží si u nich charakteru a přátelství. Jeho filosofie je shovívavá k lidským chybám. Bajkářova díla proto nestárnou, zůstávají předmětem obdivu jedné generace za druhou, ryzím ztělesněním francouzského ducha.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	181
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jean Effel
Překladatel:	Jiří Pelán
Vydání:	Vydání v tomto uspořádání a v tomto překladu první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 11. 2024 13:4
Číslo položky:	1055106

O autorovi

Jean de La Fontaine

Jean de La Fontaine byl francouzský spisovatel – bajkař a básník. Jean de La Fontaine pocházel z měšťanské rodiny. Jeho otec byl dozorcem nad lesy a vodstvem u vévody de Bouillon. Po prvních studiích vstoupil do oratoriánského řádu, ale pro nevhodnou povahu k mnišskému životu z něj později vystoupil. V klášteře mnoho četl a seznámil se s díly významných spisovatelů . V roce 1647 jej jeho otec oženil s Marií Héricart a později mu podstoupil svou práci. La Fontaine se ale po několika letech rozvedl a svou ženu a syna opustil. V Paříži se snažil uchytit jako spisovatel, což se mu nakonec více méně podařilo. K upevnění pozice mu pomohlo, že roku 1654 vydal vlastní zpracování díla Eunuch Publia Terentia Afera. V tomto období vstupuje do služeb Nicolase Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu, od kterého získal roku 1657 penzi. Věnoval mu asi třicet básní svého díla a zůstal jeho věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV. Velmi rád četl a scházel se s přáteli. Sám jako spisovatel dlouho nijak zvlášť nevynikal. Až v roce 1665 vydal první svazek svých pověstných Contes , které vynikly svou frivolností a přinesly mu velký úspěch. Roku 1666 vydal druhý a roku 1667 třetí svazek. Tyto povídky údajně vznikaly na přání vévodkyně de Bouillon, která La Fontaina podporovala. Stejně jako vévodkyni de Bouillon využíval La Fontaine i jiné ženy . V roce 1668 vyšlo prvních šest knih proslulých bajek. La Fontaine napsal celkem 245 bajek. Poslední, dvanáctá kniha bajek, byla vydána v roce 1694. V roce 1683 byl zvolen do Francouzské akademie , avšak volba nebyla schválena králem. Teprve o rok později mu byla při nových volbách potvrzena a La Fontaine slíbil polepšení. Ve Francouzské akademii nahradil Colberta v jeho křesl...

Více od autora