Jean de La Fontaine, Bohuslav Reynek
Bajky

1941 | Nakladatelství Fr. Strnad

Po mnoha letech vychází druhé české upravené vydání známých bajek francouzského básníka, prosaika a dramatika období klasicismu. Bajky se vyznačují kritickým pohledem na společnost, založenou na podvádění, pokrytectví, lžích a intrikách, poukazují na směšnost a někdy i tragiku některých situací, vyplývající ze vzájemný…ch vztahů mezi utiskovanými a utlačovateli, jak se s nimi setkáváme v každodenním životě. Většinou jsou zakončeny morálním ponaučením. Mezi nejznámější bajky patří: Lišák a hrozny, Mladá vdova, Dva kohouti, Liška a čáp, Havran a liška, Švec a magnát ap. Po mnoha letech vychází druhé české upravené vydání známých bajek francouzského básníka, prosaika a dramatika období klasicismu. Bajky se vyznačují kritickým pohledem na společnost, založenou na podvá…dění, pokrytectví, lžích a intrikách, poukazují na směšnost a někdy i tragiku některých situací, vyplývající ze vzájemných vztahů mezi utiskovanými a utlačovateli, jak se s nimi setkáváme v každodenním životě. Většinou jsou zakončeny morálním ponaučením. Mezi nejznámější bajky patří: Lišák a hrozny, Mladá vdova, Dva kohouti, Liška a čáp, Havran a liška, Švec a magnát ap.

s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Dobrý

ex libris původního majitele, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, ex libris původního majitele
Vazba:	volná brož
Počet stran:	355, [9]
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 3.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 10. 2024 15:28
Číslo položky:	1029659

O autorech

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Více od autora

Jean de La Fontaine

Jean de La Fontaine byl francouzský spisovatel – bajkař a básník. Jean de La Fontaine pocházel z měšťanské rodiny. Jeho otec byl dozorcem nad lesy a vodstvem u vévody de Bouillon. Po prvních studiích vstoupil do oratoriánského řádu, ale pro nevhodnou povahu k mnišskému životu z něj později vystoupil. V klášteře mnoho četl a seznámil se s díly významných spisovatelů . V roce 1647 jej jeho otec oženil s Marií Héricart a později mu podstoupil svou práci. La Fontaine se ale po několika letech rozvedl a svou ženu a syna opustil. V Paříži se snažil uchytit jako spisovatel, což se mu nakonec více méně podařilo. K upevnění pozice mu pomohlo, že roku 1654 vydal vlastní zpracování díla Eunuch Publia Terentia Afera. V tomto období vstupuje do služeb Nicolase Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu, od kterého získal roku 1657 penzi. Věnoval mu asi třicet básní svého díla a zůstal jeho věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV. Velmi rád četl a scházel se s přáteli. Sám jako spisovatel dlouho nijak zvlášť nevynikal. Až v roce 1665 vydal první svazek svých pověstných Contes , které vynikly svou frivolností a přinesly mu velký úspěch. Roku 1666 vydal druhý a roku 1667 třetí svazek. Tyto povídky údajně vznikaly na přání vévodkyně de Bouillon, která La Fontaina podporovala. Stejně jako vévodkyni de Bouillon využíval La Fontaine i jiné ženy . V roce 1668 vyšlo prvních šest knih proslulých bajek. La Fontaine napsal celkem 245 bajek. Poslední, dvanáctá kniha bajek, byla vydána v roce 1694. V roce 1683 byl zvolen do Francouzské akademie , avšak volba nebyla schválena králem. Teprve o rok později mu byla při nových volbách potvrzena a La Fontaine slíbil polepšení. Ve Francouzské akademii nahradil Colberta v jeho křesl...

Více od autora