Julius Zeyer
Báje Šošany

1905 | Nakladatelství Unie

Vypravěčem je básník Valerius, který vzpomíná na své setkání se vzdělanou židovskou dívkou Šošanou a na její příběhy. Tento úvod sjednocuje tři jinak velmi různorodé povídky – těmi jsou Smrt Evy se starozákonními motivy, Král Menkera odehrávající se ve starověkém Egyptě a konečně Tilottama, Mahabharátou inspirované vyp…rávění o indických božstvech.

Třetí vydání. Vypravěčem je básník Valerius, který vzpomíná na své setkání se vzdělanou židovskou dívkou Šošanou a na její příběhy. Tento úvod sjednocuje tři jinak velmi různorodé povídky – těmi jsou Smrt Evy se st…arozákonními motivy, Král Menkera odehrávající se ve starověkém Egyptě a konečně Tilottama, Mahabharátou inspirované vyprávění o indických božstvech.

Třetí vydání.

Stav

Dobrý

evidenční lístek z knihovny původního majitele nalepený na vnitřku desek

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, evidenční lístek z knihovny původního majitele nalepený na vnitřku desek
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	185, 1
Jazyk:	česky
Edice:	21. svazek ed. 21. svazek ed. Spisy
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 1. 2026 13:45
Číslo položky:	1518743

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora