Miloš Václav Kratochvíl
Báje a pověsti z Čech

1984 | Nakladatelství Albatros

V úvodu autor vysvětluje skutkový či věcný podklad pověsti, samotnou pověst a někdy i morální dovětek. Tím, že se drží historické skutečnosti, nebývají závěry vždy veselé. V úvodu autor vysvětluje skutkový či věcný podklad pověsti, samotnou pověst a někdy i morální dovětek. Tím, že se drží historické skutečnosti, nebývají závěry vždy veselé.

Vyberte kus s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

Další varianty

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.	~~69 Kč~~ LETO26: 34 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.
Stav Velmi dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.	~~69 Kč~~
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.	~~59 Kč~~
Stav Dobrý ořízka s fleky, zašlá obálka, ohnuté rohy stránek	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	180
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Milada Marešová
Vydání:	2., rozš. a přeprac. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 8. 2024 10:14
Číslo položky:	940127

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora