Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, původním jménem Jiří Guth, křtěný Jiří Karel byl český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a spoluautor olympijské charty. V letech 1900–1929 byl předsedou Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. Známý je zejména jako autor publikací o správném a slušném chování. Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bařinové, v noci z 23. na 24. ledna, matrikové datum narození je 24. ledna, podle rodinné tradice se narodil ještě 23. Pokřtěn byl jako Jiří Karel Guth. Z jeho tří bratrů byli dva lékaři, třetí byl radou zemského soudu. V letech 1870—1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. Od roku 1888 do vzniku Československa učil na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské a Klatovech a na dívčí škole Minerva. V roce 1919 byl Jiří Guth jmenován odborovým radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, kdy navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby. Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875 - 3. června 19...

Dánský vědec a polární badatel, autor knih o Eskymácích a severu. Dvacetiletý geograf se poprvé dostal do Grónska v roce 1900 s Amdrupovou výpravou, při které se nechal vysadit ve Scoresbyho zálivu a v jeho blízkosti mapoval fjordy u východního pobřeží Grónska. V dalším roce pobýval s výpravou Baldwina a Zieglera na Zemi Františka Josefa. Roku 1906 se plavil na malé jachtě kolem pobřeží Aljašky a v Beaufortově moři pátral po neexistující „zemi tuleňů“, o které hovořili Eskymáci. Pokus proniknout odtud dál k severu zastavil příliš měkký sníh. S lodí Alabama se Mikkelsen vydal do Grónska hledat zmizelého Mylia-Erichsena. Prohledal Lambertův ostrov, kde J. P. Koch našel mrtvého J. Brønlunda, a v následujícím roce se pustil ze zálivu Hove spolu s I. Iversenem ke fjordu Danmark a pokračoval k severovýchodnímu cípu Grónska. V listopadu 1910 se dánští polárníci vrátili do zálivu Dove, kde zjistili, že se Alabama potopila a posádka odplula na tuleňářské lodi, která ji zachránila. Osamocení polárníci přežili v obtížných podmínkách dvě zimy, až je v létě 1912 zachránila nová výprava J. P. Kocha a A. Wegenera. E. Mikkelsen se nepřestával vracet do Grónska. Vedl několik dalších výprav na jeho východní pobřeží. V období 1933–50 zastával funkci vládního inspektora na ostrově, který byl dánským poručenským územím.