Antonín Pelc
Antonín Pelc v boji za mír

1954 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Svazek je věnován především malířskému dílu národního umělce, jehož obrazy jsou výrazem intenzívního prožívání doby a okolního světa. Podstata jeho realismu spočívá v tom, že "chce najít a zvýraznit napětí vztahů života, vztahů lidí mezi sebou, vztahů elementárních stejně jako politických, vztahů lidí a přírody, vztahů… věcí a přírodních forem". Reprodukce kolorovaných kreseb, zátiší, figurálních kompozic, krajin a knižních ilustrací doplňují úvodní úvahy. Svazek je věnován především malířskému dílu národního umělce, jehož obrazy jsou výrazem intenzívního prožívání doby a okolního světa. Podstata jeho realismu spočívá v tom, že "chce najít a zvýraznit n…apětí vztahů života, vztahů lidí mezi sebou, vztahů elementárních stejně jako politických, vztahů lidí a přírody, vztahů věcí a přírodních forem". Reprodukce kolorovaných kreseb, zátiší, figurálních kompozic, krajin a knižních ilustrací doplňují úvodní úvahy.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	117, [6]
Jazyk:	česky
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Současné umění
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 11. 2021 14:9
Číslo položky:	240645

O autorovi

Antonín Pelc

Antonín Pelc byl český karikaturista, malíř a ilustrátor. V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě. Po druhé světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny a nositelem Řádu práce. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50. letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. V pozdních letech se také věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem. Obrazy:

Více od autora