Vergilius
Aeneida, kniha I. až XII. v jednom svazku

1927 | Nakladatelství J. Otto

Aeneis , též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech, byla vytvořen v letech 29–19 př. n. l. jako poslední básníkovo dílo, některé metrické a dějové chyby svědčí o nedokončenosti). Skládá se ze dvanácti knih, obsahuje 9896 veršů. Aeneis je velmi ovlivněna homérskými eposy, Íliadou a Odysseiou, co do …stylu i látky. Prvních šest knih eposu líčí příběh bájného hrdiny Aenea, který uprchl z hořící Tróje a odešel do Itálie; druhá polovina pak popisuje boje s ostatními kmeny. Příběh ale obsahuje množství epizod a odboček . Aeneas, pojímaný jako praotec římského národa, v básni funguje jako ztělesnění a vzor římských ctností. Cílem eposu bylo vytvořit národní epos Římanů, srovnatelný s Homérem, zároveň měl funkci didaktickou jako poučení o „římských ctnostech“ a spíše jinotajnou funkci politickou, podporující zájmy císaře Augusta, údajného potomka bájného Aenea. Vergilius na básni pracoval deset let; chtěl jí věnovat ještě tři roky na vytříbení, a odstranění drobných věcných nepřesností, ale smrt mu v tom zabránila. Podle jeho závěti měla být "neuhlazená báseň" zničena; za to, že se tak nestalo, vděčíme přímému zákroku císaře Augusta. Aeneis hluboce ovlivnila celou římskou, ale i středověkou kulturu, spolu s homérskými eposy patřila k jejím nejzákladnějším dílům. Je jedním z děl klasického kánonu, který byl po staletí základem studia latiny a filologie. Aeneis se stala se vzorem i inspirací pro mnoho dalších literárních děl, např. pro Dantovu Božskou komedii, kde je Vergilius ztělesněním umění a lidské duševní síly. V novověku se objevují překlady do národních jazyků a také hudební zpracování: opera La Didone od Francesco Cavalliho , první anglická opera Dido and Aeneas Henry Purcella a opera Les Troyens Hectora Berlioze. Zajímavostí je parodie Aeneidy Ivana Kotljarevského , která stála u zrodu ukrajinské literatury. Do češtiny byla Aeneis přeložena několikrát, a to časoměrně Karlem Vinařickým v roce 1851 a Antonínem Škodou v roce 1877, v přízvučném hexametru pak Otmarem Vaňorným v roce 1933. Aeneis , též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech, byla vytvořen v letech 29–19 př. n. l. jako poslední básníkovo dílo, některé metrické a dějové chyby svědčí o nedokončenosti). …Skládá se ze dvanácti knih, obsahuje 9896 veršů. Aeneis je velmi ovlivněna homérskými eposy, Íliadou a Odysseiou, co do stylu i látky. Prvních šest knih eposu líčí příběh bájného hrdiny Aenea, který uprchl z hořící Tróje a odešel do Itálie; druhá polovina pak popisuje boje s ostatními kmeny. Příběh ale obsahuje množství epizod a odboček . Aeneas, pojímaný jako praotec římského národa, v básni funguje jako ztělesnění a vzor římských ctností. Cílem eposu bylo vytvořit národní epos Římanů, srovnatelný s Homérem, zároveň měl funkci didaktickou jako poučení o „římských ctnostech“ a spíše jinotajnou funkci politickou, podporující zájmy císaře Augusta, údajného potomka bájného Aenea. Vergilius na básni pracoval deset let; chtěl jí věnovat ještě tři roky na vytříbení, a odstranění drobných věcných nepřesností, ale smrt mu v tom zabránila. Podle jeho závěti měla být "neuhlazená báseň" zničena; za to, že se tak nestalo, vděčíme přímému zákroku císaře Augusta. Aeneis hluboce ovlivnila celou římskou, ale i středověkou kulturu, spolu s homérskými eposy patřila k jejím nejzákladnějším dílům. Je jedním z děl klasického kánonu, který byl po staletí základem studia latiny a filologie. Aeneis se stala se vzorem i inspirací pro mnoho dalších literárních děl, např. pro Dantovu Božskou komedii, kde je Vergilius ztělesněním umění a lidské duševní síly. V novověku se objevují překlady do národních jazyků a také hudební zpracování: opera La Didone od Francesco Cavalliho , první anglická opera Dido and Aeneas Henry Purcella a opera Les Troyens Hectora Berlioze. Zajímavostí je parodie Aeneidy Ivana Kotljarevského , která stála u zrodu ukrajinské literatury. Do češtiny byla Aeneis přeložena několikrát, a to časoměrně Karlem Vinařickým v roce 1851 a Antonínem Škodou v roce 1877, v přízvučném hexametru pak Otmarem Vaňorným v roce 1933.

Obsažené svazky:

Aeneida 1927 Kniha 1-6 (201 s.)
Aeneida, kniha VII. -XII 1927 2. díl (195 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 2. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 2. 7. 2026	~~259 Kč~~ 199 Kč
	Stav Dobrý vazba lehce povolená, vše drží	Skladem pro e-shop Odešleme do 2. 7. 2026	179 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	201 + 195
Jazyk:	česky
Překladatel:	Karel Alois Vinařický
Edice:	172334. svazek ed. 172334. svazek ed. Světová knihovna, Ottova světová knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 3. 2025 16:13
Číslo položky:	1186816

O autorovi

Vergilius

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie , narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky , ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole . Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.

Více od autora