Knihy
Vzácné knihy
Vazby
Julius Zeyer
32x Spisy Julius Zeyer, svazky 1. - 35. (chybí ...

Julius Zeyer: 32x Spisy Julius Zeyer, svazky 1. - 35. (chybí 4., 10. a 14.)

Julius Zeyer, Jan Voborník
32x Spisy Julius Zeyer, svazky 1. - 35. (chybí 4., 10. a 14.) : Obnovené obrazy (I. - II.) + Karolinská epopeja (I. - II.) + Novelly (I. - II.) + Dramatická díla (I. - IV.) + Jan Maria Plojhar (I. - II.) a další

1902 | Nakladatelství Unie

Obsažené svazky:

Vyšehrad, kruh epických básní 1906 (234 s., 4. vyd.)
Zahrada Marianská 1903 (172 s.)
Ostatní próza, pojednání, doplněk belletrie, překlad... 1907 (351 s.)
Maeldunova výprava a jiné povídky 1906 (140 s.)
Julius Zeyer 1907 (ix, 302)
Kristina zázračná a jiné práce 1906 (215 s., 2. vyd.)
Tři legendy o krucifixu ; Dům u tonoucí hvězdy : z pamětí... 1906 (234 s.)
Stratonika a jiné povídky 1906 (358 s., 3. vyd.)
Poesie 1906 (242 s., 3. vyd.)
Ossianův návrat a jiné básně 1905 (128 s., 2. vyd.)
Ondřej Černyšev, román 1902 (359 s., 4. vyd.)
Nové básně 1907 (131 s.)
Kronika o svatém Brandanu, báseň 1906 (100 s., 4. vyd.)
Gompači a Komurasaki, žaponský román 1906 (148 s., 3. vyd.)
Čechův příchod ; Griselda 1902 (196 s., 2. vyd.)
Báje Šošany 1905 (185, 1, 2. vyd.)
Fantastické povídky 1906 (323 s., 3. vyd.)
Rokoko ; Sestra Paskalina : legenda 1906 (129 s., 3. vyd.)
Jan Maria Plojhar 1906 Díl 1 (211 s., 4. vyd.)
Karolinská epopeja 1906 I (591 s., 3. vyd.)
Dramatická díla, Doňa Sanca. Tři komedie. Legenda z Er... 1905 I (300 s., 2. vyd.)
Obnovené obrazy 1906 I (367 s.)
Z letopisů lásky 1906 Řada I. a II (219 s., 3. vyd.)
Jan Maria Plojhar 1906 Díl druhý (231 s., 4. vyd.)
Obnovené obrazy, Amparo a jiné povídky 1906 II (242 s., 2. vyd.)
Novelly 1902 II (351 s., 2. vyd.)
Dramatická díla, Stará historie, Sulmat, Šárka 1906 II (203 s., 2. vyd.)
Karolinská epopeja 1907 II (226 s., 3. vyd.)
Novelly 1907 [Sv.] 2 (351 s., 3. vyd.)
Dramatická díla, Neklan, Radúz a Mahulena 1906 III (253 s., 2. vyd.)
Z letopisů lásky 1906 Řada III. a IV (240 s., 3. vyd.)
Dramatická díla, Pod jabloní, Příchod ženichův, Libuši... 1906 IV (133 s.)

Stav

Dobrý

některé desky zašlé, převazba, zlacená horní ořízka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, některé desky zašlé
Vazba:	pevná, převazba, zlacená horní ořízka
Počet stran:	219 + 234 + 240 + 172 + 211 + 231 + 591 + 351 + 140 + 242 + 351 + 203 + 226 + 351 + 302 + 300 + 215 + 234 + 358 + 242 + 128 + 359 + 367 + 131 + 100 + 148 + 133 + 253 + 196 + 185 + 323 + 129
Jazyk:	česky
Edice:	7, 10, 11. svazek ed. 7, 10, 11. svazek ed. Spisy Juliua Zeyera, 8, 12, 13, 17, 18, 23, 24, 31, 34, 35. svazek ed. 8, 12, 13, 17, 18, 23, 24, 31, 34, 35. svazek ed. Spisy Julia Zeyera, 3, 21. svazek ed. 3, 21. svazek ed. Spisy
Vydání:	Třetí, nezměněné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 3. 2025 21:46
Číslo položky:	1175933

O autorech

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora

Jan Voborník

Jan Voborník byl český pedagog, spisovatel, dramatik, překladatel, literární kritik a historik. Narodil se v rodině sedláka Jana Voborníka a Kateřiny Vrzákové. Měl tři sourozence: Annu , Marii a Vácslava středoškolského profesora, dramatika, esejistu. Jan se oženil s Anežkou Bautzovou , měli dva syny – doktory práv: Jana a Václava . Po vychození německé farní školy v Opočně a trojtřídky v Dobrušce studoval na katolickém gymnáziu Borromeum v Hradci Králové, kde maturoval v r. 1875. Již tehdy projevoval zájem o divadlo, hrál s ochotníky, psal poezii i drobnou prózu. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval obecnou filologii, češtinu a filozofii . Po složení učitelských zkoušek působil jako středoškolský učitel s aprobací češtiny, latiny a řečtiny v Rychnově nad Kněžnou , Domažlicích 1886–1891), Jičíně , Litomyšli a na Malostranském gymnáziu v Praze . Jako učitel si pro své neformální vystupování a lidský přístup získal přízeň studentů. Patřila k nim řada budoucích vědců, spisovatelů a kulturních pracovníků, např. lingvista Josef Páta, egyptolog František Lexa, cestovatel E. S. Vráz, ilustrátor Adolf Kašpar, loutkoherec Jindřich Veselý, spisovatelé J. Š. Baar, Adolf Wenig, Vladislav Vančura, Jiří Haussmann. Ve svých působištích inicioval činnost divadelních ochotníků. Byl znám jako literární historik a kritik, autor historických dramat, která byla většinou hrána na ochotnických scénách, často za účasti autora jako herce a režiséra. Účastnil se dění ve studentských kroužcích, v Literárním odboru Umělecké besedy, autorsky spolupracoval s periodiky Česká včela a Národní listy. Používal pseudonymy: Jan z Pohoře, Jean Pasquin. Byl členem zkušební komise středoškolské, členem České akademie III. třídy dopisující. Roku 1929 se stal čestným občanem Litomyšle, 21. dubna 1939 byl na Univerzitě K...

Více od autora