Karel Rélink
28. pluk "Pražské děti" : osmadvacátníci, veselí kluci, ve válečné vichřici

1932 | Nakladatelství Nebeský a Beznoska

Bylo to počátkem února r.1915 měsíce nezvykle vlažného,proto téměř u všech "hovězích"vagónů byly oba boky dokořán otevřené,aby umožňovaly pohled na krajinu jako kulečník - krásně rovnou, trochu také zelenou, ale ponejvíce bahnitou, jejíž nekonečnou horizontální linii občas překrajovala silueta vztyčeného,dlouhého bidla… od čerpadla k napájení prasat.
Některé bagouny poznali tito cestovatelé osobně - ale již zesnulé,
kteří tuto cestu před nimi zaplatili svým životem.Ti,kteří tuto cestu před nimi zaplatili svým životem, leželi prostě vedle kolejnic,kam jejich tělesné pozůstatky byly vyhozeny z vagónů při hromadném transportu.Před chvílí právě luxusní vlak Osmadvacátníků míjel krásně naondulovanou svini - blondýnu - rozměrů v Čechách zřídka vídaných, která čekala se svoji sádelnou tělesnou schránkou patrně na nějaké uherské šakaly,aby ji pohřbili ve svých žaludcích.
"Kluci - už jsme tady!"volal od předních vozů napjatý pozorovatel radostně,zatím co vlak vskutku zmírňoval jízdu,až železná kamínka i s vězeňskými plechovými kýbly s puklicemi , zvučně ve vagonech drncaly.
S rovné plochy uherského Banátu vynořovala se pomalu vysoká stavba s kopulí, o níž se cestovatel dozví,že je to židovská synagoga.Vévodí celému Szegédu a hlásá samolibě světu,že stála křesťany sedm miliónů předválečných korun.Že by ty milióny vydělali židé na svých souvěrcích,nedomnívá se snad nikdo. Bylo to počátkem února r.1915 měsíce nezvykle vlažného,proto téměř u všech "hovězích"vagónů byly oba boky dokořán otevřené,aby umožňovaly pohled na krajinu jako kulečník - krásně rovnou, trochu také z…elenou, ale ponejvíce bahnitou, jejíž nekonečnou horizontální linii občas překrajovala silueta vztyčeného,dlouhého bidla od čerpadla k napájení prasat.
Některé bagouny poznali tito cestovatelé osobně - ale již zesnulé,
kteří tuto cestu před nimi zaplatili svým životem.Ti,kteří tuto cestu před nimi zaplatili svým životem, leželi prostě vedle kolejnic,kam jejich tělesné pozůstatky byly vyhozeny z vagónů při hromadném transportu.Před chvílí právě luxusní vlak Osmadvacátníků míjel krásně naondulovanou svini - blondýnu - rozměrů v Čechách zřídka vídaných, která čekala se svoji sádelnou tělesnou schránkou patrně na nějaké uherské šakaly,aby ji pohřbili ve svých žaludcích.
"Kluci - už jsme tady!"volal od předních vozů napjatý pozorovatel radostně,zatím co vlak vskutku zmírňoval jízdu,až železná kamínka i s vězeňskými plechovými kýbly s puklicemi , zvučně ve vagonech drncaly.
S rovné plochy uherského Banátu vynořovala se pomalu vysoká stavba s kopulí, o níž se cestovatel dozví,že je to židovská synagoga.Vévodí celému Szegédu a hlásá samolibě světu,že stála křesťany sedm miliónů předválečných korun.Že by ty milióny vydělali židé na svých souvěrcích,nedomnívá se snad nikdo.

Stav

Opotřebená

vazba prasklá

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Opotřebená, vazba prasklá
Vazba:	pevná
Počet stran:	301
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 6. 2025 13:39
Číslo položky:	1269288

O autorovi

Karel Rélink

Karel Rélink, psán též Röhling byl český malíř a ilustrátor, antisemita a kolaborant s nacisty. Narodil se v rodině pražského kupeckého Gustava Röhlinga a jeho manželky Josefy, rozené Chrsové . Měl čtyři sourozence, z nich pouze starší bratr se dožil dospělosti. Otec zemřel, když byl Karlu Rélinkovi rok. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Václava Brožíka. Po studiích pobýval v Paříži, první světovou válku prožil jako plukovní malíř 28. pěšího pluku. Dne 24. dubna 1907 se v Praze oženil s Boženou Kösslerovou . Manželka byla též literátka, přispívala zejména do Ženských listů a Národní politiky. Knižně jí vyšly dvě publikace inspirované Francií, které ilustroval její manžel. V roce 1908 se manželům Rélinkovým v Paříži narodila dcera Renée, která zemřela v roce 1927 jako devatenáctiletá. O tom, jak se Karel Rélink přizpůsoboval době svědčí, že se narodil jako Karel Röhling, ale po vzniku Československa si v roce 1919 příjmení úředně změnil na Rélink. Za německé okupace navrátil příjmení zpět na německou pravopisnou verzi Röhling. Na razítku, kterým označoval své písemnosti, se po tomto přejmenování psal jako Karel Rélink–Röhling. Již v roce 1925 proběhla v Klementinu Rélinkova výstava kreseb, které měly ilustrovat výroky Talmudu. Výstava byla policejně uzavřena a po odstranění některých kreseb znovu otevřena. K. J. Beneš v Přítomnosti uvedl na základě konkrétních příkladů a stanovisek znalců,, že Rélinkem často citovaná autorita prof. dr. August Rohling vědomě falšoval své závěry s tím, že např. nepřesně překládal, odvolával se na neexistující texty a dopouštěl se při interpretaci dalších závažných prohřešků. Ještě v roce 1933 interpeloval poslanec Angelo Goldstein ministra vnitra, že je Zrcadlo Židů stále ro...

Více od autora