Knihy
Umění a architektura
Výtvarné umění
Jaromír Neumann
18x MALÁ GALERIE - Raffael + Petrus Paulus Rube...

Jaromír Neumann: 18x MALÁ GALERIE - Raffael + Petrus Paulus Rubens + Thomas Gainsborough + Jaroslav Čermák + Antonín Chittussi + Tizian + Auguste Renoir + Rudolf Kremlička + Nicolas Poussin + Leonardo da Vinci + Michelangelo + Pieter Bruegel + Karel Purkyně + Paul Gauguin + Luděk Marold + Antonín Hudeček + Alfred Justitz + Jan Preisler

Jaromír Neumann, Oldřich J Blažíček, Eva Petrová, Jiří Kotalík, Jaromír Pečírka, Vojtěch Volavka, Jan Sedlák, Ivo Krsek, Jan Marius Tomeš, Luděk Novák, Věra Soukupová, Ludmila Karlíková, Markéta Theinhardt, Jana A Brabcová, Marie Dohnalová
18x MALÁ GALERIE - Raffael + Petrus Paulus Rubens + Thomas Gainsborough + Jaroslav Čermák + Antonín Chittussi + Tizian + Auguste Renoir + Rudolf Kremlička + Nicolas Poussin + Leonardo da Vinci + Michelangelo + Pieter Bruegel + Karel Purkyně + Paul Gauguin + Luděk Marold + Antonín Hudeček + Alfred Justitz + Jan Preisler

1962 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Obsažené svazky:

Pieter Bruegel 1965 (84 s., 1. vyd.)
Petrus Paulus Rubens 1990 (109 s., 1. vyd.)
Thomas Gainsborough, Monografie 1989 (82 s., 1. vyd.)
Alfred Justitz 1988 (78 s., 1. vyd.)
Luděk Marold, [Monografie s ukázkami z malířského d... 1988 (80 s., 1. vyd.)
Nicolas Poussin, Monografie 1987 (86 s. : il, 1. vyd.)
Antonín Hudeček 1983 (82 s., 1. vyd.)
Karel Purkyně 1962 (83 s., 1. vyd.)
Leonardo da Vinci 1975 (77 s., 1. vyd.)
Michelangelo, Obrázková monografia 1975 (78 s., 1. vyd.)
Auguste Renoir 1963 (85 s., 1. vyd.)
Jan Preisler 1968 (83 s., 1. vyd.)
Tizian 1976 (79 s., 1. vyd.)
Raffael 1982 (80 s., 1. vyd.)
Rudolf Kremlička 1964 (79 s., 1. vyd.)
Jaroslav Čermák 1981 (81 s., 1. vyd.)
Paul Gauguin 1977 (83 s., 1. vyd.)
Antonín Chittussi 1980 (76 s., 1. vyd.)

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	84 + 109 + 82 + 78 + 80 + 86 + 82 + 83 + 77 + 78 + 85 + 83 + 79 + 80 + 79 + 81 + 83 + 76
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Neubert, Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Paul Gauguin, Jan Preisler, Luděk Marold, Vladimír Fyman, Karel Purkyně, Milan Posselt, Jana Neubertová, Antonín Hudeček, Jaroslav Čermák, Pieter Bruegel, Auguste Renoir, Petrus Paulus Rubens, Jaroslav Čermák, Antonín Chittussi, Thomas Gainsborough, Nicolas Poussin, Raffael Santi
Edice:	2, 3, 4, 7, 13, 14, 17, 19, 20, 23, 25, 29, 38, 39, 41, 42, 44. svazek ed. 2, 3, 4, 7, 13, 14, 17, 19, 20, 23, 25, 29, 38, 39, 41, 42, 44. svazek ed. Malá galerie, Malá galéria, Klub čtenářů
Vydání:	Vydání Pečírkova textu druhé, výňatků z Leonardových záznamů první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 3. 2025 14:52
Číslo položky:	1168367

O autorech

Jaromír Neumann

Jaromír Neumann byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění. Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce , ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a kr...

Více od autora

Jan Marius Tomeš

Jan Marius Tomeš byl básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Patřil do meziválečné generace básníků, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Mezi jeho nejbližší přátele patřili i jeho současníci Jiří Orten, Ivan Blatný, Josef Kainar, Kamil Bednář a další. Narodil se v Olomouci, ale dětství prožil ve městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. Jeho otec byl notář a Jan Marius část mládí pobýval také v Brně, kde měl možnost vídat básníka Jiřího Mahena a seznámit se s poezií André Bretona; také se s velkým nadšením věnoval aviatice. Přispíval často do novin a časopisů té doby, z nichž některé vycházejí dodnes: Práce, Rovnost, Literární noviny, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Studentský časopis a další. Svoji první básnickou sbírku Klubko Ariadnino, 1942 publikoval za okupace. Po válce vyšly ještě dvě sbírky veršů Za..., 1946 a Ruby, 1947. Jeho abstraktní lyrika však nenašla odezvu u představitelů poválečného politicko-kulturního zaměření našeho státu a nemohla být publikována. V roce 1949 se oženil a po boku své ženy Heleny prožil celý život. Neměli žádné děti. Blízkým přítelem rodiny byl básník František Halas, který je pravidelně navštěvoval v Praze i v při letních pobytech v Kunštátě a byl inspirátorem díla J. M. Tomeše jako básníka i esejisty. Po válce vystudoval autor obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1951 do r. 1958 pracoval jako vedoucí oddělení moderního umění v Národní galerii v Praze. V roce 1952 získal titul PhDr. Od roku 1959 až do vynuceného odchodu na počátku normalizace v roce 1971 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Byl autorem řady literárně a umělecko-historických studií, 13 zasvěcených monografií českých a 4 monografií zahraničních umělců, mnoha doprovodných textů v katalozích různých výstav a také knižních doslovů. Jeho výtvarně-teoretické komentáře k českému a s...

Více od autora