Agatha Christie, Ed McBain, Daphne Du Maurier, Rex Stout, Ellery Queen, John Dickson Carr, Cornell Woolrich, R. Austin Freeman, Michael Innes, Charlotte Armstrong, Ernest Bramah, Henry Christopher Bailey, Roy Vickers, Anthony Gilbert, Arthur Morrison
15 pátračů

1987 | Nakladatelství Odeon

Předčasná smrt v roce 1984 zabránila Janu Zábranovi, aby napsal předmluvu k této antologii z anglické a americké detektivní povídky středního a delšího rozsahu, kterou pro nakladatelství Odeon připravil a která původně měla být výhradně jeho dílem. Pokusme se tedy vymezit záměr antologie a kritéria výběru alespoň na zá…kladě Zábranova edičního návrhu. V roce 1967 a znovu v roce 1970 vydal Odeon průkopnickou antologii anglické a americké detektivní povídky, sestavenou manželi Outratovými a nazvanou Jedenadvacet detektivů. Jan Zábrana měl v úmyslu na tuto antologii navázat — a to i volnou parafrázi jejího názvu — a vytvořit k ní jakousi analogii. Soustředil se však nikoli na krátké povídky tak jako Outratovi, kteří jen výjimečně zařadili povídku delší než dvacet strojopisných stran, ale na to, čemu Američané říkají long stories nebo též novelettes . V praxi to konkrétně znamená povídky, jejichž rozsah se pohybuje mezi zhruba třiceti až sedmdesáti stránkami textu. O rozdílu mezi short story a long story Zábrana v jednom ze svých doslovů ke sbírce detektivních povídek kdysi napsal: „Výtky tomuto útvaru — ze strany těch, kdo preferují detektivní romány — spočívají především v tom, že hubenému jsou příliš vidět žebra', že na malém rozsahu je autor nucen rozvinout, exploatovat a uzavřít zápletku ,příliš tryskově', takže často zbývá jen holá kostra příběhu, bez onoho nutného stupně beletrizace, který je nezbytným předpokladem dobrého počtení. Nuže — tato výtka u long stories většinou odpadá, protože právě jejich rozsah si beletrizaci už přímo vynucuje."

Zábranův výbor je výsledkem téměř celoživotní intenzívní četby detektivní literatury všeho druhu. „Pořizoval jsem si jakousi privátní dokumentaci, sledoval jsem proměny žánru, návratnost motivů z klasického období detektivky v ,moderním provedení' a podobně. K tomu přistoupila četba několika desítek anglických a amerických detektivních antologií — čili seznámeni s dalšími texty, které už prošly výběrem. Jde tedy o jakýsi výběr z výběru." Předčasná smrt v roce 1984 zabránila Janu Zábranovi, aby napsal předmluvu k této antologii z anglické a americké detektivní povídky středního a delšího rozsahu, kterou pro nakladatelství Odeon připrav…il a která původně měla být výhradně jeho dílem. Pokusme se tedy vymezit záměr antologie a kritéria výběru alespoň na základě Zábranova edičního návrhu. V roce 1967 a znovu v roce 1970 vydal Odeon průkopnickou antologii anglické a americké detektivní povídky, sestavenou manželi Outratovými a nazvanou Jedenadvacet detektivů. Jan Zábrana měl v úmyslu na tuto antologii navázat — a to i volnou parafrázi jejího názvu — a vytvořit k ní jakousi analogii. Soustředil se však nikoli na krátké povídky tak jako Outratovi, kteří jen výjimečně zařadili povídku delší než dvacet strojopisných stran, ale na to, čemu Američané říkají long stories nebo též novelettes . V praxi to konkrétně znamená povídky, jejichž rozsah se pohybuje mezi zhruba třiceti až sedmdesáti stránkami textu. O rozdílu mezi short story a long story Zábrana v jednom ze svých doslovů ke sbírce detektivních povídek kdysi napsal: „Výtky tomuto útvaru — ze strany těch, kdo preferují detektivní romány — spočívají především v tom, že hubenému jsou příliš vidět žebra', že na malém rozsahu je autor nucen rozvinout, exploatovat a uzavřít zápletku ,příliš tryskově', takže často zbývá jen holá kostra příběhu, bez onoho nutného stupně beletrizace, který je nezbytným předpokladem dobrého počtení. Nuže — tato výtka u long stories většinou odpadá, protože právě jejich rozsah si beletrizaci už přímo vynucuje."

Zábranův výbor je výsledkem téměř celoživotní intenzívní četby detektivní literatury všeho druhu. „Pořizoval jsem si jakousi privátní dokumentaci, sledoval jsem proměny žánru, návratnost motivů z klasického období detektivky v ,moderním provedení' a podobně. K tomu přistoupila četba několika desítek anglických a amerických detektivních antologií — čili seznámeni s dalšími texty, které už prošly výběrem. Jde tedy o jakýsi výběr z výběru."

Stav

Velmi dobrý

lehké oděrky na hřbetu

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	501
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Zábrana, František Vrba, František Jungwirth, Jaroslav Kořán, Alena Hartmanová
Vydání:	Vydání první (povídky Williama Irishe, Daphne Du Maurierové a Elleryho Queena vydání druhé)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 2. 2024 11:5
Číslo položky:	762381

O autorech

Agatha Christie

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie , občas používající pseudonym Mary Westmacott byla anglická prozaička, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je nejznámější spisovatelkou všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Narodila se v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit svou francouzštinu. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro svou ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry zpěvačky upustila. Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, a často i jedy, využila později při psaní svých detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind. Roku 1926 se po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem. Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka netrpěla finančními problémy. Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem Sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i asistenta Wooleyho a s...

Více od autora

Ed McBain

Ed McBain, známý též jako Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino byl americký spisovatel a scenárista. Svá díla psal pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci . Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthewem Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem, s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů . Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon. Narodil se roku 15. října 1926 v New Yorku na Manhattanu, ale od dvanácti let žil v Bronxu. V New Yorku také chodil na základní a střední školu. V roce 1944 byl odveden k námořnictvu; po návratu do civilu v roce 1946 dovršil své vzdělání na newyorské Hutton College, kterou opustil s titulem bakaláře svobodných umění. Na universitě se také seznámil se svou budoucí ženou, se kterou se v posledním ročníku oženil. Psát se pokoušel už za studií, ale po odchodu z university nejprve prošel celou řadu zaměstnání: odpovídal na telefonické dotazy u Americké automobilové společnosti; u jiné firmy nabízel telefonicky restauracím mořské raky a kromě platu dostával i naturálie: tolik mořských raků, kolik jich...

Více od autora