Josephine Bakerová, vlastním jménem Freda Josephine McDonald byla francouzsko-americká herečka, zpěvačka a tanečnice, po matce černošsko-indiánského a po otci latino-hispánského původu. Byla nejen umělkyní výrazně exotického zjevu i chování, ale také bojovnicí za svobodu a rovnoprávnost. Od malička sloužila v bělošských rodinách jako služebná. Její zálibou byl ale tanec a už od devíti let vystupovala po práci jako dětská zpěvačka a tanečnice v nočních klubech. Už coby sotva šestnáctiletá prorazila v malé divadelní skupině. O rok později se dostala do New Yorku a jako sboristka si zde také poprvé zatančila před kritickou místní smetánkou na jevišti jednoho místního hudebního divadla. Měla přirozený talent a propracovala se až na sólovou tanečnici na Broadwayi. I když ale u obecenstva zaznamenávala neuvěřitelné úspěchy, byla stále jen „energií nabitou tancující černoškou“, které honorace sice tleskala, ale ruku by jí nepodala. Dosažená sláva měla tak pro mladou Josephine trpkou příchuť. Po úspěšné newyorské sezóně proto bez velké lítosti odjela s černošskou revue Black Birds v roce 1926 do Evropy, aby hostovala v Paříži s Revue negre. Paříž podle dobového tisku „zalapala po dechu a padla Josephině k nohám“. I pro ni se stala metropole nad Seinou osudovou. Pro studio Odéon hned v prosinci 1926 natočila své první gramofonové nahrávky. Mezi asi deseti skladbami většinou v rytmu charlestonu byla také její vynikající verze známého waltzu Irvinga Berlina Always. S nahrávkami měla Bakerová úspěch. Na víc než jedno desetiletí se stala hlavní atrakcí pařížských podniků Folies Bergère či Casino de Paris a nakonec i vlastního nočního klubu, který nesl pojmenování Chez Josephine. Pro Evropu se v předválečné době Josephine Bakerová stala ztělesněním hot-jazzu. Charleston, který byl tehdy módním tancem, předváděla do té doby nevídaným způsobem: Jako tornádo vířila na jevišti či parketu, zakrytá pouze...