Julius Zeyer
Vyšehrad : kruh epických básní

1931 | Nakladatelství Unie

Cyklus epických básnických skladeb inspirovaných českou národní mytologií a zobrazujících zlatý věk českého národa. Cyklus epických básnických skladeb inspirovaných českou národní mytologií a zobrazujících zlatý věk českého národa.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce zkosený hřbet, zašlé stránky, odřené hrany desek, neautorská dedikace

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (9. 6. 2026)

Další varianty

Stav Dobrý lehce zkosený hřbet, zašlé stránky, odřené hrany desek, neautorská dedikace	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (9. 6. 2026)	399 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (9. 6. 2026)	~~459 Kč~~ 439 Kč
Stav Dobrý desky s flíčky	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (9. 6. 2026)	~~499 Kč~~ 479 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zkosený hřbet, zašlé stránky, odřené hrany desek, neautorská dedikace
Vazba:	pevná, zlacená ořízka
Počet stran:	262 , 20 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Artuš Scheiner
Edice:	Spisy Julia Zeyera
Vydání:	10. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 5. 2026 16:11
Číslo položky:	1763012

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora