Jaroslav Seifert, Julius Fučík
Slavík zpívá špatně OBÁLKA J. ŠTÝRSKÝ A TOYEN

1926 | Nakladatelství Jan Fromek

Sbírka je napsána v duchu poetismu. Je pro ni příznačné zvážnění témat a námětů, kterými se autor zabývá ve srovnání s jeho díly předešlými. Základní motivy, které se v básních sbírky opakují, pocházejí z jeho cesty po SSSR , motivy první světové války a jejích hrůz i další válečné hrůzy, které se mohou v budoucnu na l…idi přivalit . V tomto směru se má jednat o jakési připomenutí hrůz minulosti a varování před něčím takovým v budoucnosti zároveň. V sice menší míře, ale přesto je možné ve sbírce najít i odeznívající motivy ze Seifertovi dřívější cesty po Francii. Z básní věnovaných SSSR je patrné vystřízlivění autorova nadšení z představ o této zemi ve srovnání se skutečností, kterou zaznamenal.

Verše této sbírky jsou poetické, ale ne tak hravé a načechrané. Mají vážnější tón a menší bohatost asociací při procházení mezi jednotlivými obrazy. Autor ojediněle používá i cizích slov, aby dodal věrohodnosti svým obrazům.

Sbírka je věnována malíři J. Šímovi, ale najdeme v ní i jednotlivé básně, které věnoval autor i dalším umělcům . Doslov ke sbírce napsal Julius Fučík, komunistický novinář a spisovatel. Sbírka je napsána v duchu poetismu. Je pro ni příznačné zvážnění témat a námětů, kterými se autor zabývá ve srovnání s jeho díly předešlými. Základní motivy, které se v básních sbírky opakují, pocháze…jí z jeho cesty po SSSR , motivy první světové války a jejích hrůz i další válečné hrůzy, které se mohou v budoucnu na lidi přivalit . V tomto směru se má jednat o jakési připomenutí hrůz minulosti a varování před něčím takovým v budoucnosti zároveň. V sice menší míře, ale přesto je možné ve sbírce najít i odeznívající motivy ze Seifertovi dřívější cesty po Francii. Z básní věnovaných SSSR je patrné vystřízlivění autorova nadšení z představ o této zemi ve srovnání se skutečností, kterou zaznamenal.

Verše této sbírky jsou poetické, ale ne tak hravé a načechrané. Mají vážnější tón a menší bohatost asociací při procházení mezi jednotlivými obrazy. Autor ojediněle používá i cizích slov, aby dodal věrohodnosti svým obrazům.

Sbírka je věnována malíři J. Šímovi, ale najdeme v ní i jednotlivé básně, které věnoval autor i dalším umělcům . Doslov ke sbírce napsal Julius Fučík, komunistický novinář a spisovatel.

Stav

Mírně opotřebená

titulní obálka volně, s trhlinami po okraji, obálka lehce zprohýbaná

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, titulní obálka volně, s trhlinami po okraji, obálka lehce zprohýbaná
Poznámka:	Titulní list Karel Teige, obálka J. Štýrský a Toyen, kresby Karel Šíma
Vazba:	volná brož
Počet stran:	63
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Teige, Jindřich Štyrský, Toyen, Josef Šíma
Edice:	19. svazek ed. 19. svazek ed. Odeon
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 9. 2026 14:20
Číslo položky:	1925748

O autorech

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora

Julius Fučík

Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny na pražském předměstí Smíchově; byl pokřtěn 22. března jako Julius Jaroslav; jméno Julius obdržel po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, v Bylanské ulici 39, kde má nyní menší kamennou pamětní desku. V této době také pracoval jako pomocník v kanceláři. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera, je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí . Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl „smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém – a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace.“ Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal n...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…