Marie Majerová
Siréna

1960 | Nakladatelství Československý spisovatel

Román Siréna líčí obraz života kladenských horníků z 2. poloviny 19. století. Líčí osudy tří generací rodiny Hudcovy. Starý Hudec původně pálil dřevěné uhlí pro vrchnost. Podaří se mu vynalézt lanovku a tím usnadnit práci horníkům. Jeho vynález však vrchnost nedovolí realizovat. Náklady na lanovku jsou velké a horníci,… jako pracovní síla, jsou levnější. Hudec to bere jako velkou křivku a stává se z něho podivín. Jeho syn Pepek je kvalifikovaný dělník, který se ožení s venkovskou dívkou. V době krize se stane obětí hutních neštěstí. Jeho manželka je žena velmi obětavá, v každé situaci stojí za manželem, byť ji byl několikrát nevěrný. Po Pepkově smrti se stará o děti. Uvědomuje si, že se nesmí litovat a musí se postavit proti životu čelem. Po smrti dcer Emči a Růženy se postaví i proti společnosti. Hájí práva dělníků Hudec policajt pracuje v huti a touží po normálním životě. Jeho partu potkalo neštěstí a on je nucen vypovídat tak, aby společnost nemusela platit moc peněz pozůstalým. On to odmítne a rázem se dostává na černou listinu. Prchá do Ameriky. Posílá domu peníze a poznává, že poměry v Americe jsou dosti podobné. Uvědomuje si, že je třeba bojovat proti společenskému řádu. Vrací se domů a stává se z něj uvědomělý revolucionář. Román Siréna líčí obraz života kladenských horníků z 2. poloviny 19. století. Líčí osudy tří generací rodiny Hudcovy. Starý Hudec původně pálil dřevěné uhlí pro vrchnost. Podaří se mu vynalézt lanovku… a tím usnadnit práci horníkům. Jeho vynález však vrchnost nedovolí realizovat. Náklady na lanovku jsou velké a horníci, jako pracovní síla, jsou levnější. Hudec to bere jako velkou křivku a stává se z něho podivín. Jeho syn Pepek je kvalifikovaný dělník, který se ožení s venkovskou dívkou. V době krize se stane obětí hutních neštěstí. Jeho manželka je žena velmi obětavá, v každé situaci stojí za manželem, byť ji byl několikrát nevěrný. Po Pepkově smrti se stará o děti. Uvědomuje si, že se nesmí litovat a musí se postavit proti životu čelem. Po smrti dcer Emči a Růženy se postaví i proti společnosti. Hájí práva dělníků Hudec policajt pracuje v huti a touží po normálním životě. Jeho partu potkalo neštěstí a on je nucen vypovídat tak, aby společnost nemusela platit moc peněz pozůstalým. On to odmítne a rázem se dostává na černou listinu. Prchá do Ameriky. Posílá domu peníze a poznává, že poměry v Americe jsou dosti podobné. Uvědomuje si, že je třeba bojovat proti společenskému řádu. Vrací se domů a stává se z něj uvědomělý revolucionář.

s kódem LETO26: 6 Kč

Stav

Mírně opotřebená

zašlá obálka

Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlá obálka
Poznámka:	obálka Jan Jiskra
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	343 , 19 nečíslovaných listů barevných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Souček
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Žatva. Ilustrovaná řada
Vydání:	22. vyd., v Čs. spis. 3. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 5. 2022 7:42
Číslo položky:	337488

O autorovi

Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně . Její rodiče byli František Bartoš, řezník v Úvalech a Barbora Bartošová-Jarošová. Narodila se v domě čp. 18 . Měla mladšího bratra Josefa, který však zemřel v sedmi měsících na zápal plic. Otec se oběsil v lese roku 1886, když byly Marii čtyři roky. Po jeho smrti se matka s dcerou přestěhovala do Prahy, kde našla pomocí svého švagra práci jako šička potahů na čalouněný nábytek. V roce 1890 se provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, jeho příjmení Marie převzala zpočátku jako pseudonym a od roku 1921 je používala jako oficiální občanské příjmení. Matka si zařídila malý uzenářský krámek. V roce 1894 otčím získal práci v kladenských ocelárnách a rodina se přestěhovala do nedalekého Újezda, později se usadili v Kročehlavech. Narodily se jim další dvě dcery. Otčím střídal zaměstnání, byl odborovým funkcionářem a Marii přivedl mezi socialistickou mládež. Mládí prožila na Kladně v domě čp. 207 , kde také absolvovala měšťanku. Marie chtěla být učitelkou a matka ji v roce 1896 zapsala do německé klášterní školy v Horažďovicích, aby se zdokonalila v němčině. Nedostatek peněz jí zabránil pokračovat ve studiu a v roce 1898 musela jít sloužit k bohatým příbuzným do Budapešti. Po roce služby se vrátila k rodičům a krátkou dobu působila jako písařka v Praze. Zapojila se aktivně do dělnických akcí a schůzí, byla členkou divadelního ochotnického souboru, navštěvovala Dělnickou akademii a večerní obchodní školu. Byla pracovitá a ambiciózní, hodně četla. Od roku 1899 bydlela v Praze, kde se stýkala s mladými pokrokovými intelektuály z okruhu kolem S. K. Neumanna. Na stránkách sociálnědemokratického tisku jí začaly vycházet první povídky. Měla milostný poměr s básníkem Franti...

Více od autora