Otokar Březina
Básnické spisy

1975 | Nakladatelství Československý spisovatel

Nově zpracované vydání básnických textů tvůrce charakteristické podoby českého básnického symbolismu, u něhož dnes oceňujeme jeho odvážné hledačství, jeho snahu proniknout do oblasti duchovních hodnot a jeho úsilí o postižení kosmické jednoty, která všechny přírodní i lidské děje slučuje v jedno a dává jim souhrnný sm…ysl. Kniha, vycházející z kritického vydání M. Hýska z r. 1933, se snaží o syntetické postižení vývoje Březinových textů a o doplnění fragmentárních komentářů Hýskových Nově zpracované vydání básnických textů tvůrce charakteristické podoby českého básnického symbolismu, u něhož dnes oceňujeme jeho odvážné hledačství, jeho snahu proniknout do oblasti duchovních hodno…t a jeho úsilí o postižení kosmické jednoty, která všechny přírodní i lidské děje slučuje v jedno a dává jim souhrnný smysl. Kniha, vycházející z kritického vydání M. Hýska z r. 1933, se snaží o syntetické postižení vývoje Březinových textů a o doplnění fragmentárních komentářů Hýskových

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	244
Jazyk:	česky
Edice:	91. svazek ed. 91. svazek ed. Národní knihovna
Vydání:	Vydání v Národní knihovně první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 6. 2026 7:4
Číslo položky:	1799215

O autorovi

Otokar Březina

Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý , byl český básník a spisovatel, představitel symbolismu. Ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století. Narodil se 13. září 1868 v Počátkách č. p. 224 manželům Ignáci Jebavému a jeho manželce Kateřině, rozené Fákové. Pokřtěn byl jako Václav Ignác Jebavý. Otec byl již potřetí ženat a syn Václav vyrůstal jako jediné dítě starších rodičů . Po základní školní docházce v Počátkách přestoupil v roce 1883 na reálku v Telči. Zúčastnil se zde kulturního života a maturoval v roce 1887. Byl spolužákem a spolubydlícím Františka Bauera-Martinkovského. Po maturitě se stal učitelem v Jinošově u Náměště nad Oslavou. V tomto období začíná jeho osamělost a také korespondence s Annou Pammrovou, se kterou si celý život dopisoval. V roce 1888 získal doplňkovou maturitu na učitelském ústavu v Praze a působil v letech 1888–1901 v Nové Říši. Oba rodiče mu umřeli během jednoho týdne, v únoru 1890 a v Nové Říši žil osaměle; věnoval se studiu jazyků, filozofie a vlastní tvorbě. V roce 1894 složil v Soběslavi učitelskou zkoušku pro měšťanské školy, na kterých učil od roku 1901 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od roku 1914 učil se sníženým úvazkem, od roku 1919 až do penzionování měl tvůrčí dovolenou. Roku 1925 odešel definitivně do penze. Roku 1929 zemřel na vrozenou srdeční vadu. Je pochován v Jaroměřicích nad Rokytnou. Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař František Bílek. Bezprostředně po jeho smrti vyšla celá řada vzpomínkových knih, z nichž nejproslulejší je Mé svědectví o Otokaru Březinovi. Napsal ji jeden z mála Březinových blízkých přátel po dobu více než třiceti let, Jakub Deml; po vydání vyvolala publikace řadu polemik. Březina psal hlavně prózu – opouští anekdotickou linii, v jeho tvorbě převládá naturalismus, základními motivy toho...

Více od autora