Knihy
Sociologie a příbuzné vědy
Politologie
Stanislav Kostka Neumann
Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a ilusí

Stanislav Kostka Neumann
Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a ilusí

1949 | Nakladatelství Svoboda

Rozhořčená obžaloba individuálního a kapitalistického sobectví, v němž vidí SKN největší nebezpečí, chorobu doby. Staví v této knize principy proti frázím, svobodu proti svévoli, životní radost proti požitkářství,internacionalismus proti nejprovinciálnějšímu "kosmopolitismu", kulturnost proti snobismu a mnoho jiných zá…sadních "kontra" - Prvé vyd. vyšlo v r. 1937, v době horečných příprav k napadení SSSR Rozhořčená obžaloba individuálního a kapitalistického sobectví, v němž vidí SKN největší nebezpečí, chorobu doby. Staví v této knize principy proti frázím, svobodu proti svévoli, životní radost proti …požitkářství,internacionalismus proti nejprovinciálnějšímu "kosmopolitismu", kulturnost proti snobismu a mnoho jiných zásadních "kontra" - Prvé vyd. vyšlo v r. 1937, v době horečných příprav k napadení SSSR

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	131
Jazyk:	česky
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Sebrané spisy Stanislava K. Neumanna, 17. svazek ed. 17. svazek ed. Sebrané spisy / Stanislav K. Neumann
Vydání:	Vydání třetí, ve Svobodě druhé
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 4. 2026 14:10
Číslo položky:	1708307

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora