Gramodesky
Mluvené slovo
Ota Pavel
Jak Jsem Potkal Ryby

Ota Pavel
Jak Jsem Potkal Ryby

1978 | Vydavatelství Supraphon

A1 - Koncert
A2 - Moje První Ryba
A3 - Jak Jsem S Tatínkem Servírovali Úhořům
A4 - Přijeď, Báječně Si Zachytáš!
AA1 - Pumprdentlich
AA2 - Malý Pstruh
AA3 - U Prošků Po Válce A1 - Koncert
A2 - Moje První Ryba
A3 - Jak Jsem S Tatínkem Servírovali Úhořům
A4 - Přijeď, Báječně Si Zachytáš!
AA1 - Pumprdentlich
AA2 - Malý Pstruh
AA3 - U Prošků Po Válce

Vyberte kus

Stav

Dobrý

VG+ | VG+

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 24. 7. 2025

Stav Velmi dobrý NM \| NM	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 24. 7. 2025	200 Kč
Stav Velmi dobrý NM \| VG+	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 24. 7. 2025	150 Kč
Stav Dobrý VG+ \| VG+	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 24. 7. 2025	100 Kč

O knize

Stav:	VG+ \| VG+
Poznámka:	Drobné vlásečnice, drobné škrábance, lehce opotřebený obal, 77 1
Vydáno v:	Československo
Vystaveno:	25. 6. 2025 3:58
Číslo položky:	1277743

O autorovi

Ota Pavel

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper , byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva , ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,, kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA , dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba , v jejímž důsl...

Více od autora