38701–38760 z 156919 Autoři
Vanda Suková (2)
Narozena 8. 7. 1927 v Mukačevu. Knižní grafička, typografka, animátorka.
Více od autora
Vālmīki (1)
Válmíki, v sanskrtu वाल्मीकि, byl indický hinduistický mudrc a legendární autor eposu Rámájana. Je označován jako „adi kavi“ , tedy tvůrce hinduistické „slóky“, formy poezie, v níž je napsána většina velkých hinduistických sanskrtských eposů jako Rámájana, Mahábhárata či Purány Tradice Válmíkimu připisuje autorství Rámájany, sám v příběhu také vystupuje. Autorství je považováno za legendární, neboť o Válmíkim je známo jen minimum historických informací, nicméně odborníci se shodují, že ucelenost stylu původní Rámájany naznačuje, že autorem byl skutečně jediný člověk. Válmíki knihu napsal zřejmě ve 3. století př. n. l., zpracoval přitom mnohem starší lidovou pověst. O dataci vzniku eposu se však vedou spory.
Více od autora
Valerio Evangelisti (2)
Valerio Evangelisti se narodil v bologni v roce 1952. Po vydání pěti knih a kolem čtyřiceti odborných statí o historii se začal plně věnovat beletrii. V roce 1994 vyšel jeho první román, Nicolas Eymerich, inquisitore. Následovaly další romány z cyklu o Eymerichovi, díky němuž se stal Evangelisti jedním z nejznámějších autorů současné fantastiky: Le catene di Eymerich , Il corpo e il sangue di Eymerich , Il mistero dell'inquisitore Eymerich , Cherudek , Picatrix, la scala per l'inferno , Il castello di Eymerich , a Mater Terribilis , vydané nakladatelstvím Mondadori. V roce 1999, také u Mondadori, vyšel ve třech svazcích román Magus. Il romanzo di Nostradamus. U nakladatelství Einaudi Stile Libero vyšlo Metallo urlante a román Black Flag , který je prvním dílem cyklu o mexickém pistolníkovi Panterovi. Druhý díl z cyklu o Panterovi Antracite publikovalo nakladatelství Mondadori. L'Ancora del Mediterraneo vydalo Alla periferia di Alphaville. Interventi sulla paraletteratura a Sotto gli occhi di tutti. Ritorno ad Alphaville . V. Evangelisti patří mezi nejpřekládanější italské spisovatele.
Více od autora
Valerij Markus (1)
Ukrajinský voják a výsadkář, bloger a spisovatel. Autor autobiografického vyprávění o svém životě na Ukrajině a o nasazení do války s Ruskem.
Více od autora
Valerij Aleksandrovič Durov (2)
Ruský historik, odborník v oblasti faleristiky, autor publikací o ruských vojenských vyznamenáních, řádech, státních znacích a ruské vojenské historii.
Více od autora
Valerian Tornius (2)
Německý literární vědec a spisovatel ruského původu, autor životopisných a historických románů.
Více od autora
Valentina Vadimovna Nazarova (2)
Ruská spisovatelka a básnířka, pracuje v oblasti informačních technologií.
Více od autora
Valentina Lebová (2)
Narozena 24. 1. 1983. Autorka beletrie a redaktorka. Lektorka jógy.
Více od autora
Valdemar Grešík (3)
Od roku 1987 pracoval jako vedoucí výzkumu Psychoenergetické laboratoře v Praze. Od roku 1990 jako její vedoucí. Byl posledním šéfem Kahudovy PEL do ukončení její činnosti v r. 1991. Během své vědecké práce obhájil několik výzkumných prací týkajících se psychotronických fenoménů v medicíně. V roce 1990 úspěšně reprezentoval československou psychotroniku na celosvětovém kongresu alternativní medicíny na Novém Zélandě. V současné době přednáší na 1. LF, je spolupracovníkem UNESCO v oboru přírodních látek a členem Mezinárodní organizace pro výzkum psychické energie se sídlem v Lucembursku. Valdemar Grešík je absolventem fytoterapeutického oboru hradecké farmakologie. Spolupracoval s UNESCO na přípravě některých přírodních látek. Jeho schopnosti byly objeveny při setkání s Dr. Václavem Vydrou z Aše. Nejdříve se věnoval proutkaření a následně začal mít i zrakové vjemy. Dopracoval se až k vidění aury, je schopen nahlížet do organismu nemocného člověka. Zapojil se do lékařského diagnostického výzkumu, předváděl ukázky na Ministerstvu zdravotnictví Dr. Bouchalovi i před komisí. Poté se začal zajímat o anatomii a medicínu. Doposud má na svém stole žádosti o stanovení diagnózy, ale svou činnost pro veřejnost v tomto směru už ukončil. Primář Lubomír Oliva se o něm vyjádřil jako o jediném diagnostikovi se 100% úspěšností. Tvrdí, že je dobré některé věci vědět, ale přijít s tím v pravý čas je umění.
Více od autora
Vadim Vjačeslavovič Pokšiševskij (2)
Ruský geograf, práce z oboru hospodářského zeměpisu.
Více od autora
Vadim Sergejevič Šefner (2)
Vadim Sergejevič Šefner byl ruský básník a spisovatel, který začal vydávat poezii v roce 1936. První básnická sbírka Světlý břeh mu vyšla v roce 1940. Na počátku 60. let se dal na humorné a filosofické sci-fi, leč stále publikoval poezii a nežánrovou beletrii a prózu, převážně vzpomínkovou. Jeho novely mají lyrický nádech a vyznění jeho díla je hluboce humanistické. Dovede využít jemného humoru i trefné satiry. Svou první a nejznámější sci-fi povídku Skromný génius napsal v roce 1963. Posledním a nejrozsáhlejším dílem tohoto autora je \"román všeho nechtěného, přehnaného, nemožného\" Chýše dlužníkova.
Více od autora
Vadim Petrov (1)
Narozen 24. 5. 1932 v Praze, zemřel 7. 12. 2020. Hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog.
Více od autora
Vaddey Ratner (2)
Vaddey Ratnerové bylo pět let, když se v roce 1975 dostali v Kambodži k moci Rudí Khmerové. Jakožto příslušnice královského rodu a intelektuální elity byla s rodinou vyhnána z domova a po následující čtyři roky podrobována otrocké práci a vystavována každodennímu utrpení, což velká část rodiny včetně otce nepřežila. V roce 1981 odešla s maminkou do USA. Vystudovala Cornellovu univerzitu, kde se specializovala na dějiny a kulturu Jihovýchodní Asie a v současné době žije ve Washingtonu.
Více od autora
Václava Nývltová (2)
PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka na Katedře společenských věd VŠCHT.
Více od autora
Václava Eiblová (3)
Narodila se v Havlíčkově Brodě. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. V roce 2000 vydala básnickou sbírku pod názvem "Miluji Tě potichu". Na podzim roku 2002 uvádí její verše herec Jan Potměšil v televizním pořadu "Klíč". Zde autorka vystupuje jako vítězka literární soutěže "Seifertova Praha 2001". Její tvorba byla oceněna i čestným uznáním v soutěži Tachovská reneta 2003 a ocenení obdržela též v soutěži "Literární Vysočina 2005". Jako pacientka se setkává s MUDr. Jaroslavem Hovorkou a výsledkem jejich jejich pravidelných schůzek v ordinaci akupunktury je nejen jejich přátelství, ale i záznamy vyprávění pana doktora, které jsou v knížce 10 000 pozdravů z Kampy předloženy.
Více od autora
Václav Žůrek (2)
Narozen 11. 5. 1981 v Ostravě. Mgr., historik, medievista, autor prací z oboru.
Více od autora
Václav Zoubek (2)
Václav Zoubek je český malíř, historik umění, kurátor a galerista. Patří do Středočeského sdružení výtvarníků, Českého fondu výtvarných umění a do Skupiny Kamarádi. V letech 1969–1973 navštěvoval Střední odbornou škola výtvarná v Praze v Hollarově ulici. Po ukončení střední školy neuspěl u přijímacích zkoušek na AVU a nastoupil jako propagační výtvarník v Rakovnických keramických závodech. V letech 1975–1981 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Oldřicha Oplta a Jana Smetany. Během studia roku 1979 zvítězil se svou mimoškolní prací na celostátní soutěži uměleckých škol a roku 1980 byl na studijním pobytu v Královské akademii v Antverpách. Po ukončení studia přijal zaměstnání v rakovnické galerii. Po pádu komunistického režimu roku 1989 byl jmenován ředitelem Okresního muzea a galerie v Rakovníku. K vlastní tvorbě se vrátil až roku 1995. Ve výtvarné činnosti je u něho prvořadá figurální tvorba, kdy je inspirován ženskými půvaby. Orientuje se též na krajinomalbu, tvorbu zátiší a portrétů. V roce 2002 publikoval knihu o sochaři Ladislavu Janouchovi. Z realizací je nejvýznamnější fresková výzdoba speciálních škol v Rakovníku. Pracuje na výtvarné topografii rakovnického regionu. Je autorem velké řady knih zabývajících se výtvarným uměním.
Více od autora
Václav Zima (2)
Narozen 22. 11. 1912 v Plzni, zemřel 29. 12. 1976 v Hrusicích. Katolický kněz, básník, prozaik, redaktor časopisu Vlast, literární kritik, esejista.
Více od autora
Václav Žilka (3)
Václav Žilka byl český flétnista a pedagog, otec herečky Veroniky Žilkové, provdané Stropnické. Veřejnosti byl známý díky dlouholetému vedení zábavné školy hrou nazvané Dřevěná píšťalka. Hrál na zobcovou flétnu a vyučoval dechovou gymnastiku pro léčbu astmatu hraním na dechové nástroje v projektu Léčivá píšťalka. V roce 1961 nahrál na flétnu znělku rozhlasového pořadu pro děti Hajaja. Tvrdil, že pomocí hry na dechový nástroj se zlepšuje zdraví a sebevědomí. Konkrétně hra na zobcovou flétnu, která pomáhá astmatikům a alergikům. Toto učení převzal od amerického lékaře, doktora Markse Meyerse a jako jediný to zdokumentoval ve své knize Veselé pískání – zdravé dýchání. V roce 1994 obdržel od Nadace Život umělce cenu SENIOR PRIX za celoživotní uměleckou činnost . Zemřel v Praze a je pohřben v Úněticích.
Více od autora
Václav Zelenka (2)
Václav Jaroslav Zelenka byl český cestovatel, orientalista, arabista, hudebník a středoškolský učitel. Václav Zelenka absolvoval Učitelský ústav a Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze. Zpočátku působil jako učitel na několika obecných a měšťanských školách, než v roce 1919 přijal místo vyučujícího na Veřejné obchodní škole v Pardubicích . Zde působil jako středoškolský profesor až do svého odchodu do důchodu. Již od svých studijních let se zajímal o jazyky, dějiny a kulturu muslimských zvláště pak arabských zemí. Během první poloviny dvacátého století uskutečnil celkem 16 výzkumných cest, které zpočátku vedly na Balkán a posléze na Blízký východ a do severní Afriky. Při své nejdelší cestě podél východního pobřeží Afriky dospěl až na ostrov Zanzibar. Výsledkem jeho cest byly čtyři cestopisy a národopisná díla, jimiž obohatil českou populárně-naučnou literaturu. Poznávání kultury a místních zvyklostí bylo u Zelenky doprovázeno také hlubokým teoretickým i praktickým studiem arabského jazyka. Zatímco tehdejší český výzkum arabštiny byl orientován spíše na oblast klasické a standardní arabštiny, byl Zelenka průkopníkem studia nepsaných arabských dialektů. Zde byl odkázán na vlastní práci v terénu, jež spočívala v získávání nezprostředkovaných informací od samotných rodilých mluvčích. Výsledkem jeho terénního jazykového výzkumu bylo vydání čtyřdílné učebnice nářečí arabského jazyka mluveného v Egyptě a Sýrii. Jeho zřejmě nejvýznamnějším odborným dílem však bylo vydání vůbec prvního česko-arabského slovníku. Ten vyšel ve dvou vydáních, z nichž to první bylo tištěno arabsky v Káhiře v roce 1938 a česká část tištěna roku 1939 v Pardubicích, druhé vydání vyšlo v Káhiře roku 1947, kde byla vytištěna i česká část díky vytvoření českých písmen v Kahiře. Václav Zelenka choval také lásku k hudbě, které se věnoval teoreticky i prakticky. Jeho studium a...
Více od autora
Václav Wagner (3)
Václav Wagner byl historik umění, klasický archeolog a památkář. Narodil se jako jediný potomek v rodině c. a k. finančního komisaře v Rumunsku. Po otcově smrti roku 1898 bydlel s matkou v rodném městě rodičů Pacově, kde absolvoval základní školu. Po absolutoriu klasického gymnasia v Táboře se roku 1912 s matkou Zdenkou Wagnerovou, rozenou Fišerovou odstěhoval do Prahy na Královské Vinohrady. Po matčině smrti bydlel na Malé Straně ve Vlašské ulici č.2. Václav Wagner v letech 1912-1917 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a ukončil studium rigorózní zkouškou. V letech 1917-1919 byl kurátorem Waldesova muzea na Královských Vinohradech. Po roční praxi v Archeologickém ústavu UK nastoupil jako praktikant do Státního památkového úřadu v Praze a setrval zde až do roku 1949. Za druhé světové války a potom v letech 1945-49 tento ústav řídil. Během války zachránil množství nacisty zabavených památek tak, že je nechal zakopat na pražském ostrově Maniny, drobné artefakty uchovával doma a po válce některé předal do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. V letech 1921-1939 a 1945-1949 byl lektorem památkové péče v Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze. Od roku 1926 spolupracoval s Archeologickou komisí při České akademii věd a umění v Praze. Byl aktivním členem Klubu Za starou Prahu, členem UB a předsedou jejího výtvarného odboru. Byl členem Kruhu pro pěstování dějin umění. V době války úředně nutně musel spolupracovat s protektorátním přednostou památkové péče Kristianem Turnwaldem a prof. Karlem Friedrichem Kühnem, který vedl soupis a evakuaci památek. Na druhé straně se přátelsky stýkal s lidmi nacismem postiženými, například s baronkou Sidonií Nádhernou, nebo s malířem Jaroslavem Dědinou, po válce také s francouzským a americkým velvyslancem v Praze. V roce 1948 byl v konkuren...
Více od autora
Václav Vrabec (1)
Coby dítě zažil druhou světovou válku, která ho formovala v jeho názorech na svět. Otec byl pošťák, pracoval v odboji a několik dní strávil u výslechu na gestapu. Sám Václav byl založením Slovan, vlastenec a s kamarády, kteří k nim přicházeli, se hodně bavil o politice. Už jako dvanáctiletý si obstaral mapu Evropy a zaznamenával si do ní postup ruských i německých vojsk. Na konci války vážně onemocněl a dokonce dva a půl roku nechodil. Absolvoval několik operací a v nemocnici či doma strávil hodně času nad knihami a poslechem rádia. Historie se mu stala celoživotním koníčkem. Jeho rodiče byli v KSČ od roku 1945. Stejně jako mnoho jeho vrstevníků prošel vývojem od komunistického mládí přes aktivní účast v reformním procesu šedesátých let až po činnost v československém disentu. Do strany vstoupil ve svých sedmnácti letech, ale i přes sympatie registroval a vnímal odboj a různé vlivy. Byl i hudebně založený, měl rád jazz a sám pro sebe si napsal historii jazzu. Přestože chtěl původně studovat chemii, která ho velmi bavila, začal v roce 1949 studovat Vysokou školu politických a hospodářských věd, Fakultu společenských věd. Tu absolvoval v roce 1953 s prací na téma dějiny znárodnění. Historie ho ale velmi bavila a začal navštěvovat přednášky Josefa Macka a Milana Machovce. Pomáhal na svět folklornímu souboru Gaudeamus a s kamarády založil kapelu, ve které vystupoval šestnáct let. S ní se také v roce 1958 dostal poprvé na Západ, do Německa a Francie. Později začal studovat také Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1967. Po škole pracoval nejprve v Československém rozhlase . S nálepkou revizionisty a pravičáka však odešel do Rudého práva, kde pracoval v kulturní rubrice. Spoluzakládal populárně-vědecký časopis Dějiny a současnost. V roce 1969 byl mluvčím ÚV NF ČSSR. Po normalizačních čistkách nesměl vykonávat svoji profesi a v roce 1973 odešel do invalidního důchodu. V roce 1976 se stal signatářem Charty 77. Publikoval v...
Více od autora
Václav Vojtěch (1)
Narozen 28. 11. 1901 ve Skřivanech u Nového Bydžova , zemřel 6. 8. 1932 u Sadské. PhDr., polární badatel, autor cestopisu a historické stati.
Více od autora
Václav Vlček (1)
Narozen 2.1.1938 v Praze. PhDr.,PaeDr., pedagog, práce o táboření a vodácké turistice.
Více od autora
Václav Vladimír Zelený (2)
Narozen 12.2.1858 v Praze, zemřel 29.2.1892 tamtéž. JUDr., novinář, publikace z oboru literatury, divadla a hudby.
Více od autora
Václav Vilím (3)
Narozen 24. 7. 1872 v Jabkenicích, zemřel 2. 2. 1948. Hudební pedagog.
Více od autora
Václav Vetýška (2)
Ochránce přírody, turista a sběratel šumavských historek, autor výstavy ke stému výročí založení rezervace Černé a Čertovo jezero.
Více od autora
Václav Tyr (2)
Narozen 11. 5. 1901 ve Lhotce , zemřel 1. 3. 1988 v Plzni. Učitel, regionální historik, pedagog a dramatik, autor divadelních her pro ochotnické soubory, pedagogických a vlastivědných spisů.
Více od autora
Václav Trojan (3)
PhDr., Ph.D., vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, autor a editor příručky managementu školy.
Více od autora