Výpis všech autorů

František Kölbel

Narozen 13.7.1933 v Praze. MUDr., DrSc., profesor vnitřního lékařství . Koncem 1990 nastoupil na místo přednosty Interní kliniky 2. LF UK a FN Motol Praha. Zabývá se molekulární kardiologií, kardiovaskulárním systémem ve stáří a vrozenými srdečními vadami dospělých.

František Kolář

PhDr. František Kolář, CSc., narozen 1952 absolvent Filosofické fakulty UK Praha , kandidátem věd jmenován v r. 1985 – Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha. Studijní pobyty v zahraniči: 1993 Université Paris I – Sorbonne, 1996 Ecole des Hautes Etudes Sociales Paříž

František Kodl

Narozen 1919 ve Staňkově, zemřel 2001. Autor publikací o historii jižních Čech. Původní profesí účetní.

František Knopp

František Knopp vystudoval dějiny a teorii divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1970-80 pracoval jako bibliograf v Divadelním ústavu, poté byl redaktorem kulturní rubriky deníku Lidová demokracie a od roku 1987 až do současnosti působil opět jako bibliograf ve Středisku literárněvědných informací ÚČL AV ČR. K nejvýznamnějším odborným publikacím Františka Knoppa patří bibliografie Česká literatura v exilu 1948-1989 či edice a bibliografie statí Václava Tilleho o divadle Kouzelná moc divadla . Podílel se také na Bibliografii Josefa Škvoreckého či Spisech Václava Havla. Řadil se k osobnostem, v jejichž podání bibliografie není jen náročným řemeslem, ale i komplexní tvůrčí poznávací činností.

František Kneidl

Narozen 3.10.1855 v Tymákově, zemřel 3.5.1928 v Praze. Pedagog, práce v oboru, autor publikace z oboru numismatiky.

František Kliment Minařík

Narozen 4. 2. 1883 v Kostelci u Zlína, zemřel 1. 8. 1971 ve Žďáru nad Sázavou. Katolický kněz, františkán, hudební skladatel, autor náboženských spisů, dějin františkánských klášterů v Čechách a na Moravě a divadelních her. Překladatel z němčiny.

František Klátil

Narozen 5. 6. 1905 ve Zlíně, zemřel 19. 3. 1972 ve Washingtonu . Národně socialistický politik, dělník, redaktor, básně, reportáže, politické stati.

František Klapálek

František Klapálek byl český entomolog, první předseda České společnosti entomologické a její zakládající člen. Narodil se roku 1863 v Lužích . Po skončení základní školy vystudoval gymnázium v Litomyšli, později studoval přírodní vědy na Karlově univerzitě. V entomologii se věnoval hlavně řádu chrostíci , síťokřídlí a brouci . Spolu s dalšími 19 entomology byl zakládajícím členem České společnosti entomologické, která byla založena dne 17. ledna roku 1904 v Praze. Stal se prvním předsedou této společnosti. Do funkce místopředsedy byl tehdy zvolen Napoleon Manuel Kheil. Jako významný znalec hmyzu byl známý po celém světě. Byl autorem prvního českého překladu knihy Charlese Darwina: "O původu druhů...". Zemřel roku 1919 v Praze - Karlíně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Klapálek na slovenské Wikipedii.

František Kimel

Hráč na hoboj

František Kdér

Učebnice sportovního letectví.

František Karlík

Autor kuchařských knih.

František Karel Rosůlek

František Karel Rosůlek byl český učitel, vlastivědný pracovník a kulturní historik. Pocházel z rodiny zámečníka. Po maturitě na Učitelském ústavu v Příbrami roku 1879 pracoval jako učitel na různých školách v pardubickém kraji. Roku 1910 se stal ředitelem na dívčí měšťanské škole v Pardubicích a tuto funkci vykonával až do roku 1924, kdy odešel do výslužby. Veřejně působil jako člen různých spolků , byl kustodem archeologické sbírky pardubického muzea a kromě vzdělávání mládeže se věnoval také kulturně-historické a vlastenecké činnosti, kterou rakouské úřady ne vždy přijímaly s pochopením. V roce 1939 mu bylo za celoživotní činnost uděleno čestné občanství Pardubic. Literárně činný byl od roku 1881, kdy začal přispívat do časopisů Paleček a Pernštýn. Dále publikoval především v Národních listech a v Národní politice, ve Zlaté Praze, v Učitelských novinách a také v místních pardubických časopisech. Pardubicím také věnoval velkou část své literární tvorby, dvoudílné Pověsti z Pardubicka a pozoruhodné vlastivědné kompendium Pardubicko-Holicko-Přeloučsko, které vycházelo v letech 1903–1926 a jehož byl redaktorem.

František Karas

Narozen 7.3.1896 v Běšinách u Kladna, zemřel 16.11.1967 v Praze. Ing., dr., DrSc., profesor, elektrárenský chemik.

František Josef Prokop

Narozen 18.7.1901 v Hořovicích, zemřel 21.9.1973. Novinář a šachový publicista.

František Josef Havelka

Výtvarník a litograf František J. Havelka se narodil v Proboštově na Teplicku 1. listopadu 1882. Jeho otec byl majitelem hospody v Běhánkách, kde umožňoval činnost dělnickým čtenářským a vzdělávacím spolkům. F. J. Havelka se v Teplicích vyučil litografem a pak odešel na zkušenou do Čech i do Německa. V Barmen vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a v Düssedorfu složil litografickou zkoušku. Ve švédském Malmö pracoval jako litograf , načež v Lipsku vystudoval Akademii výtvarných umění. V roce 1910 měl samostatnou výstavu v Kolíně nad Rýnem a o dva roky později v pražském Rudolfinu. Roku 1912 působil na umělecké škole v Tiflisu na Kavkaze , kde vydal knihu o plošné ornamentice a uměleckém písmu. Poté se stal profesorem kreslení na univerzitě v Tomsku. Krátce před válkou se vrátil domů a vydal knihu o Sibiři. Na počátku války o ní přednášel se světelnými obrazy a po jednom vystoupení byl zatčen a obviněn z vyzvědačství. Byl obviněn z velezrady, byl vězněn v josefovské i terezínské pevnosti, odkud byl deportován do internační stanice v Gölersdorfu v Dolním Rakousku. Zde se setkal s MUDr. Bohuslavem Vrbenským, a V.J. Klofáčem a dalšími anarchisty. Od roku 1916 do roku 1917 byl vězněn na brněnském hradě Špilberku. Po ukončení války popsal své válečné zážitky v knihách Zápisky z vyhnanství, Děti mučedníci a Na italskou frontu a zpět. V nové republice pracoval jako osobní tajemník ministra Vrbenského a vykonal mnoho prospěšného pro zásobování českého severu. Zúčastnil se i záboru státních dolů v Mostě, což detailně vylíčil v knize Dokumenty naší národní revoluce. V následujících letech složil doktorát z přírodních věd a účelně uplatňoval své rozsáhlé znalosti z mnoha oborů. Po druhé světové válce se vrátil do Teplic, kde 27. září 1947 zemřel.

František Jirák

František Jirák byl český architekt, designér a malíř. Vystudoval Mistrovskou školu stolařskou v Praze a v roce 1936 dokončil Státní speciální školu pro vnitřní architekturu. V letech 1936 až 1948 pracoval pro Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně pod Jindřichem Halabalou a poté se přestěhoval do Bratislavy. Zde se v rámci v rámci národního podniku Vývoj nábytkářského průmyslu podílel na vývoji nového nábytku. V Tatře Pravenec získal pozici vedoucího vývoje a od konce 60. let pracoval pro národní podnik Nový domov až do odchodu do důchodu. Byl členem Svazu československých výtvarných umělců. Specializoval se na sedací nábytek a vybavení obývacích pokojů. V 50. letech v závodech UP experimentoval s využitím plastu v nábytkářské produkci. Později byl odpovědný za relizaci nábytkářských výstav v Československu i v zahraničí. V roce 1937 obdržel první cenu na světové výstavě v Paříži za svůj návrh nábytku. Vedle toho obdržel za své návrhy i řadu cen na soutěžích v rodném Československu, například v roce 1965 za odpočinkové křeslo se separátní podnožkou ze dřeva a čalouněného moltoprénu či za lamelovou židly pro Expo Montreal 1967. Mezi další díla patří například sektorový nábytek M 300 pro obývací pokoj , příborník , obývací pokoj 06-0-71, obývací pokoj T-01-B sekce D, stolní lampa na kovovém podstavci, sektorový nábytek řada E či sektorový nábytek L 56 .

František Jeřábek

Autor a editor tendenčních prací z marxismu-leninismu.

František Jaroslav Rypáček

František Jaroslav Rypáček, pseudonymem též Prokop Hoděta, Světimír Smutenský a Jaroslav Tichý byl český středoškolský pedagog, literární historik, básník a spisovatel v oblasti moravské vlastivědy. Svoji pedagogickou dráhu spojil s prvním českým gymnáziem v Brně a gymnáziem třebíčským . Ve sporu o rukopisy stál na straně obhajovatelů jejich pravosti. Množství článků publikoval v Časopise Matice moravské, podepsán je i pod vydáváním Vlastivědy moravské. Vydal také celé znění třebíčských kronik od Eliáše Střelky Náchodského a Jana Suchenia Novobydžovského. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

František Jansch

Práce a překlad z ocelářství.

František Janoušek

František Janoušek byl český malíř. František Janoušek po absolvování měšťanky studoval na Učitelském ústavu v Praze a v Jičíně. Až do počátku první světové války působil jako učitel v menších středočeských obcích . V roce 1914 byl mobilizován a odvelen jako pěšák na srbskou frontu, krátce nato byl raněn a hospitalizován v Lublani. Po vyléčení byl nasazen v Karpatech, ale pod vlivem válečných hrůz se zhroutil a sám se postřelil do nohy. Pobýval v několika nemocnicích a volný čas věnoval malování. Nakonec skončil jako písař ve válečné nemocnici v Pardubicích a poté v Kadani, kde se dočkal konce války. V roce 1919 se přihlásil ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze a byl přijat do speciální školy Vojtěcha Hynaise, se kterým se později sblížil i osobně. Byl tehdy o deset let starší než většina jeho spolužáků – v jiných ateliérech ve stejné době studovali malíři Bauch, Kaplický, Štyrský, Holý nebo sochaři Benda, Durasová, Makovský Lauda, Stefan, Wagner, Pešánek. V roce 1920 Janoušek obdržel za malbu školní cenu 1. stupně. Během studií se oženil s učitelkou Annou Žákovou . Akademii absolvoval po třech letech a odjel na studijní cestu do Vídně a Německa. Roku 1923 byl na vlastní žádost jako voják penzionován. V roce 1924 se manželům Janouškovým narodila dcera Alena a František Janoušek vystavoval poprvé s SVU Mánes. V té době již byl dostatečně finančně zajištěn a roku 1926 se přestěhoval s rodinou do Prahy a najal si zde ateliér. Podnikl jednoměsíční cestu do Paříže. V roce 1929 obdržel cenu fondu Jana Štursy a v říjnu navštívil Itálii. Během první velké roztržky v SVU Mánes , následované odchodem několika členů, zůstal členem SVU, přestože mu secesionisté jako výtvarníci byli bližší. Po třech letech se většina z nich do Mánesa vrátila a spolu s nimi se novými členy stali surrealisté Štyrský a Toyen. Janoušek m...

František Jan Černohouz

Narozen 16.1.1810 v Turnově, zemřel 8.11.1891 v Dobrovicích u Mladé Boleslavi. Katolický kněz, básník, prozaik, homiletický spisovatel, překladatel z němčiny, spoluautor antologie podobenství a exempel.

František Ivan Dvorský

Narozen 3.10.1839 v Sobotce, zemřel 28.10.1907 v Praze. Český historik a spisovatel, ředitel. zem. archivu. Spisy z českých dějin.

František Hubálovský

Spoluautor technické příručky chataře.

František Hrabě z Lützowů

František Hovorka

Narozen 12. 11. 1943. Ing., CSc., do roku 2014 ředitel Hvězdárny a planetária v Hradci Králové.

František Horenský

Narodil se jako sedmé dítě z jedenácti sourozenců. Obecnou školu navštěvoval v Pašovicích. Vystudoval gymnázium v Kroměříži a Filosofickou fakultu v Praze. Navštěvoval přednášky z dějin filozofie a základů abstraktní psychologie u profesora T.G.Masaryka, slovanský národopis u Františka Palackého, mluvnici jazyka českého u profesora Jana Gebauera. Byl studentem širokých humanitních zájmů. Ještě za studií přispíval různými fejetony ze Slovácka do časopisu Čas. Na jejich spolupráci vzpomíná historik dr. Jan Herben ve své knize Vzpomínek. Nehledal možnosti jak v Praze zůstat a rozhodl se pro návrat na venkov. Tam napsal dvě sbírky, Slovácké obrázky a Nové slovácké obrázky , přispíval do dobových časopisů, do Slováckých novin a do Moravské orlice.

František Holec

Narozen 26. 10. 1925 v Krahulčí u Jihlavy, zemřel 1. 4. 2011. PhDr., CSc., archivář, ředitel Archivu hlavního města Prahy, práce v oboru, redaktor Pražského historického sborníku.

František Hnilica

Narozen 12.10.1899 v Přerově. Ing., spis o elektrifikaci.

František Heřman

Narozen 6.2.1922 v Jihlavě. Bývalý politický vězeň, redaktor, autor povídek o politických vězních.

František Havlíček

František Havlíček byl český a rakouský politik, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Narodil se roku 1817 v Praze. Studium na novoměstském gymnáziu opustil předčasně, vyučil se pekařem, řemesla však záhy zanechal ve prospěch písařství v advokátní kanceláři. V době před březnem 1848 byl členem pražského spolku Repeal, který byl radikálně demokraticky orientován. Během revolučního roku 1848 se jako radikální demokrat zapojil do politického dění. Už 8. března členové Repealu vyvěsili na pražských ulicích pozvánky na veřejnou schůzi ve Svatováclavských lázních, kde pak 11. března došlo k zformování skupiny pozdějšího Svatováclavského výboru. V doplňovacích volbách 28. listopadu 1848 byl zvolen, poté co rezignoval poslanec František Slavík, na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Poprvé se schůze parlamentu zúčastnil v prosinci 1848. Zastupoval volební obvod Nová Kdyně v Čechách. Uvádí se jako advokátní koncipista. Patřil ke sněmovní pravici. V letech 1848-1849 byl opakovaně zvolen místostarostou organizace Slovanská lípa. Byl též setníkem ve sboru Svornost. V noci z 9. na 10. května 1849 byl zatčen v rámci razií proti skupině radikálních českých demokratů spojených s tzv. májovým spiknutím. V době restaurace absolutismu byl za císaře Františka Josefa I. perzekvován. Na Nový rok 1851 byl náhle zatčen a dopraven do věznice vojenského soudu v Praze-Hradčanech, kde byl nesmyslně vězněn až do 15. května 1853. Podle jiného zdroje byl vězněn v letech 1850–1854. Po svém propuštění se zcela stáhl z veřejného života, vstoupil do advokátní kanceláře JUDr. Ignáce Hauschilda. Od založení roku 1862 byl členem pražského Sokola. V roce 1861 se rovněž zmiňuje mezi osobnostmi, které přislíbily přispívat do nově vzniklého listu Čas. Zemřel 31. července 1871 v Kunraticích, kde byl též 2. srpna 1871 pohřben za účasti představitelů Sokola....

František Hamajda

František Hájek

Malíř, literát, okultista, vlastním jménem Hájek, narozen v Rosicích nad Labem, zemřel v Karlových Varech, byl žákem profesora Bukovace, věnoval se krajinářství, portrétní i figurální malbě, kreslil také karikatury, v prvním období se podepisoval Hvězdinský, po roce 1930 se údajně podepisoval pseudonymem Franta Malý.

František Groh

František Groh byl český klasický filolog a archeolog, profesor a děkan Filozofické fakulty UK, který se zabýval řeckým divadlem, překládáním a vydáváním zejména řecké literatury. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1883–1889 na Filozofické fakultě UK klasické jazyky. V roce 1893 se oženil, v 90. letech vyučoval na pražských gymnáziích: do školního roku 1896/97 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici a 8.8.1998 byl jmenován řádným profesorem na Akademickém gymnáziu. V letech 1897–1898 studoval jako rakouský stipendista v Berlíně a v Lipsku, roku 1899 se habilitoval v Praze, roku 1903 cestoval jako stipendista po Itálii a Řecku a roku 1905 byl jmenován profesorem. V letech 1914–1915 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. S manželkou Marií, rozenou Musilovou, měl syna Vladimíra a tři dcery. Je pochován na vyšehradském hřbitově. Vedle dlouhé řady odborných článků vydal knihy o topografii starověkých Athén, o řeckém divadle, upravil a znovu vydal řadu překladů řeckých autorů a vysokoškolských učebnic. Působil také jako redaktor Listů filologických a spolupracovník Ottova slovníku. Zabýval se také španělskou literaturou a byl propagátorem česko-španělských kulturních vztahů.

František Grafnetter

Narozen 30.9.1890 v Praze, zemřel 17.5.1949. Ředitel školy, malíř, sokolský pracovník, publikace z oboru plavání, loutková hra.

František Frühauf

František Frühauf se narodil 2. března 1907 v Mirošově u Rokycan. Na Lovosicko přišel už ve 20. letech. Od roku 1928 působil na škole v Třebívlicích a v Drahobuzi, od roku 1931 ve Vchynicích. V roce 1935 vykonal odborné zkoušky pro školy měšťanské a od 1. 9. 1935 byl ustanoven na měšťanskou školu v Lovosicích, kde působil až do obsazení města německou armádou. V Lovosicích se mu také narodili synové Vladimír a Miroslav. Po dobu okupace učil na chlapecké měšťanské škole Rokycanech. Od 1. 9. 1945 až do odchodu do důchodu 1. 8. 1970 působil v Lovosicích jako učitel, zpočátku na 1. měšťanské škole, od 1. 9. 1953 jako zástupce ředitele Stanislava Počinka na Jedenáctileté střední škole a od 1. 9. 1964 jako její ředitel. Na přelomu 50. let vystudoval při své učitelské praxi Vysokou školu pedagogickou v Praze a stal se středoškolským profesorem. V období od 7. 7. do 2. 8. 1952 působil na Ústřední škole Ministerstva školství, věd a umění. V letech 1970 – 74 učil také na Střední průmyslové škole chemické v Lovosicích dějepis a češtinu. Až do odchodu do důchodu pracoval jako vedoucí metodik českého jazyka při Okresním pedagogickém sboru v Litoměřicích a vedoucí sekce českého jazyka při Krajském pedagogickém sboru v Ústí nad Labem. Od roku 1949 do roku 1954 byl členem redakční rady odborného časopisu Český jazyk v Praze. V roce 1953 pracoval v autorském kolektivu na učebnicích českého jazyka pro 6. – 9. třídu, v roce 1960 byl jmenován hlavním autorem učebnice českého jazyka pro 7. třídu, která vyšla v 15 vydáních. V roce 1957 Ministerstvem školství a kultury vyznamenán čestným titulem „Vzorný učitel“ a v roce 1965 obdržel státní vyznamenání „Za vynikající práci“. Učitelské povolání bylo sice hlavní, ale ne jedinou životní náplní profesora Frühaufa. Z počátečních kulturních aktivit nutno uvést jeho předválečné vystupování ve smíšeném sboru Pěveckého spolku Förster...

František Friedl

Narozen 11.1.1892 v Plzni. Grafik a ilustrátor.

František Fér

Páter František Ferda patří mezi legendární postavy českého léčitelství. Od roku 1980 žil a působil v Sušici, kam za ním dojížděli pacienti od nás i ze zahraničí. Výjimkou nebyli ani tehdejší vládní a straničtí činitelé…Všichni využívali jeho neobyčejných vloh, daru jasnovidné diagnostiky a schopnosti doporučit vhodný léčebný prostředek. František Ferda se narodil se 31. března 1915 v Dražkovicích nedaleko Spáleného Poříčí. Od dětství se zajímal o přírodu a byl i aktivním hudebníkem. Vystudoval v Praze arcibiskupské gymnázium a bohosloveckou fakultu a 29. června 1939 - na počátku fašistické okupace - byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan pak působil v Nechvalicích u Sedlčan a podle slova Kristova se pokoušel uzdravovat i tělesné neduhy. Dokonalá znalost léčivých rostlin a jejich působení na lidský organismus i metody přírodní léčby sloužily pak Ferdovi po celou dobu jeho léčitelské praxe. Po nástupu komunistů - v roce1951 - byl zatčen a v procesu s dalšími faráři odsouzen. Ve vězení v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově, Leopoldově, Valdicích a na Borech strávil devět let. V té době se u něj již začaly projevovat jasnovidné vlohy a mimořádné schopnosti - které on sám považoval za zděděné - a jež mu umožnily pomáhat i politickým spoluvězňům. Po propuštění v roce 1960 pracoval jako dělník v plzeňských pivovarech. Po osmnácti letech mu byla opět povolena pastorační činnost a tak mohl v Domově důchodců v Újezdci u Klatov působit jako duchovní správce u řeholních sester. Tehdy se už však plně věnoval i svému druhému poslání - léčitelství. Jméno léčitele a duchovního Františka Ferdy se stalo v Čechách legendou jež udivovala i vědecký svět. Byť se pesimističtí lékaři, absolventi materialisticky pojaté medicíny, snažili zpochybňovat páterovy diagnózy, museli je uznat. Zdlouhavější a vědecky ověřené medicínské metody je totiž potvrdily. Otec Ferda se zúčastnil vědeckých kongresů v Moskvě a v italském Miláně, kde na přání odborníků diagnostikova...

František Fediuk

Ferry Fediuk se narodil roku 1929. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a působil jako geolog průzkumné organizace Geoindustria, dále pracoval v podniku Stavební konstrukce a byl také profesorem Pražského technologického institutu. V posledních letech se věnuje konzultační, recenzní, odborně publikační a drobné literární činnosti. Se svým geologickým kladívkem poznal nejen téměř všechny kouty naší vlasti, ale dostal se i do mnoha zemí všech kontinentů kromě Antarktidy. S mezinárodní expedicí projel na výzkumné lodi západní Pacifik od Japonska přes Filipíny, Singapur, Mikronésii a Novou Guineu až do Austrálie. V loňském roce vydal knihu Hovory s kamením.

František Fabian

Narozen 19.5.1927 v Ledči nad Sázavou.Prof. Ing., CSc., profesor aplikované matematiky, literatura z oboru, práce o pravděpodobnosti a z matematické statistiky.

František Dosoudil

Narozen 21. 11. 1921 v Nikolčicích na jižní Moravě, zemřel 1. 12. 2015 v Pardubicích. Učitel, novinář, regionální historik Pardubicka.

František Doskočil

Před Sametovou revolucí působily v tehdejším Českoslověnsku zřejmě stovky tajných agentů CIA. Jedním z nich byl i František Doskočil. Aby se jím stal, musel zapřít sám sebe, vrátit se z emigrace a čtrnáct let předstírat, že je vzorný soudruh. Dva roky po podepsání spolupráce se CIA se oženil s dcerou vysokého funkcionáře ministerstva vnitra, který nařídil sledování cizinců na našem území. Příběh Františka Doskočila je uzavřen v trezorech CIA a v celé pravdě se zřejmě na světlo jen tak nedostane.

Frantisek Dohnal

Franti šek Dohnálek se narodil 22. února 1870 v městečku Solnice v podhůří Orlických hor. V roce 1898 nastoupil jako mladý lékař v Chabičově. V roce 1906 postavil vilu a její zahradu osadil ovocnými stromy. Jeho akti vity byly velmi pestré – byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Háji ve Slezsku, spoluorganizátorem tábora lidu na Ostré hůrce v roce 1918 a členem delegace, která odjela 28. října 1918 do Opavy, aby přiměla zemské poslance k ustavení Národního výboru, zasloužil se o výstavbu památníku na Ostré hůrce, k jehož odhalení došlo 1. září 1929. Pro své fi lantropické a vlastenecké cítění se brzy stal váženým občanem. Ovocnářství bylo jeho největší životní zálibou. Postupně založil a opečovával tři velké ovocné zahrady, v nichž pěstoval dokonalé tvary s vysokou plodností . Proslulé se staly zejména jeho několikaramenné palmety Verrietové, etážové kordony s rameny vodorovnými i pravidelných jehlanců. Své zkušenosti ochotně předával v ti sku, v českých odborných časopisech a na četných přednáškách. „Sibiřská“ zima v roce 1929 zničila téměř všechno jeho celoživotní dílo. Ani tato rána jej však nezlomila – znovu vysazoval, tvaroval, psal, přednášel a obohacoval výstavy ukázkami svých výpěstků. Během těžkého onemocnění otravou krve v roce 1935 se rozhodl napsat knihu, která by byla spolehlivým rádcem pěsti telům ovocných stromů. V následujících letech na ní, během své lékařské praxe a do noci, usilovně pracoval. Po Mnichovu 1938 musel opusti t Háj a vráti l se zpět do rodných Čech, kde v Poděbradech téhož roku zemřel. Vydání svého díla se již nedočkal. Posmrtně vydaná kniha Ovocný strom a jeho pěstění se dočkala velkého uznání odborníků.

František Dlouhý

Prof. František Dlouhý – bol menej známy, ale z hľadiska koleopterologického významný český prírodovedec, pedagóg – stredoškolský profesor, spisovateľ, hudobník – skladateľ a entomológ – hlavne koleopterológ, ktorý má význam predovšetkým ako autor niektorých významných entomologických prác, ktoré používali pri svojej práci i naši – slovenskí entomológovia.

František Daniel Merth

František Daniel Merth byl český básník a katolický kněz. František Daniel Merth se narodil 18. 10. 1915 v Jindřichově Hradci, v domku na břehu řeky Nežárky . Jeho otec Josef Merth pracoval jako klempíř, matka Marie Merthová byla zaměstnána jako dělnice v Singerově továrně na výrobu pleteného zboží.  Na počátku 30. let oba svého původního zaměstnání zanechali a zařídili si v Jindřichově Hradci malý obchod s ovocem, zeleninou a drobným zbožím. Merthovi rodiče byli hluboce věřící katolíci, nebylo proto překvapením, když jeho starší bratr Karel po maturitě v roce 1932 nastoupil ke studiu bohosloví do Arcibiskupského semináře v Praze. Vztah Františka Mertha k náboženské víře byl značně rezervovanější a dlouho nejspíš jen formální. Teprve když po absolvování jindřichohradeckého gymnázia v roce 1934 odešel studovat češtinu a francouzštinu na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, prožil uprostřed hluboké osobní krize, která ho zde zastihla, vnitřní náboženskou konverzi. Celoživotní oporou se mu v té době stal Zdeněk Kalista, docent historie na pražské filozofické fakultě, s nímž se seznámil prostřednictvím své vášně pro psaní poezie. Dramatické osobní události nakonec Mertha na podzim 1937 přivedly až k přestupu do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Už během teologického studia kolem sebe charizmatický Merth vytvářel duchovní kroužky a skupiny, v nichž vystupoval jako přirozený rádce a pomocník. Hned od svého vysvěcení v roce 1942 se pak stal respektovaným knězem českobudějovické diecéze, který mezi ostatními vynikal jako zpovědník a exercitátor, ale též i jako homiletik . Své kněžské působení započal v Pelhřimově, kam vprostřed válečných let nastoupil za děkana Františka Bernarda Vaňka, zatčeného gestapem a deportovaného do koncentračního tábora Dachau. V roce 1944  byl ale převeden do Českých Budějovic...

František Čvanda

Autor publikací z oblasti válečné historie.

František Číp

Narozen 19. 11. 1881 v Horním Javoří u Nové Paky, zemřel 28. 11. 1928 v Nové Pace. Učitel, historická a národopisná literatura o Novopacku.

František Čech

Narozen 1984. Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, autor románu.

František Cajthaml-Liberté

Narozen 30.3.1868 v Suchomastech u Berouna, zemřel 3.5.1936 v Bystřanech u Teplic. Dělnický básník a prozaik, redaktor, historik dělnického hnutí v severních Čechách, vydavatel severočeských pověstí.

František Čáda

František Čáda byl kodikolog, právní historik a archivář. Působil v Českém zemském archivu, archivu Národního muzea a později jako profesor i děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Stal se autorem mnoha knih pojednávajících o historii práva v Česku i ve střední Evropě. Po absolvování pražského gymnázia studoval v letech 1914–1918 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, 13. března roku 1919 získal titul doktora práv. V letech 1917–1921 studoval také na Filozofické fakultě UK a zároveň na Státní škole archivních studií v Praze. Už během těchto studií se vzhledem k finanční situaci rodiny po smrti otce stal pracovníkem Českého zemského archivu, poté archivu Národního muzea a roku 1923 se na pražské právnické fakultě habilitoval pro československé právní dějiny. Roku 1926 ale Prahu opustil a stal se mimořádným, po roce 1933 řádným profesorem středoevropských právních dějin na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl aktivním členem řady vědeckých společností, např. Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, spolku Všehrd, Československé akademické společnosti Právník apod. Jako první poválečný děkan se velmi zasloužil o obnovu brněnské právnické fakulty, za statečnost během okupace obdržel Zlatý klíč Kounicových kolejí, kde byl také vězněn, a pamětní medaile za boj za svobodu a za boj proti fašismu. Po komunistickém převratu však musel z fakulty odejít, nebylo mu umožněno ani pokračovat v přednáškách dějin veřejné správy a statistiky na brněnské filozofické fakultě, a útočiště nakonec našel až v komisi pro soupis a studium rukopisů Československé akademie věd, kde spolupracoval s profesorem římského práva Miroslavem Boháčkem. V roce 1965 prozkoumal v zámecké knihovně kroměřížského zámku jednu z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích Kroměřížský sakramentář. Stať o něm napsal spolu s kolegou muzikologem profesorem Františkem Pokorným. Po...

František C Kubernát

Slovenský prozaik a autor literatury pro děti a mládež.

František Bureš

František Bureš cestoval poo Mexiku, Guatemale a Hondurasu a delší dobu pobýval v zemích Střední Ameriky. Při svých pobytech pátral po legendách a příbězích starých Mayů.

František Bulín

František Budský

Narozen 8.10.1920 v Praze. Učitel, kulturní pracovník, autor spisů o historii mládežnického hnutí.

František Brdlík

Narozen 29. 9. 1855 v Počátkách, zemřel 18. 5. 1936 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, dějepisné a zeměpisné práce.

František Brabec

František Brabec byl český ekonom, profesor ekonomiky a řízení na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1960–1962 byl jeho rektorem. František Brabec se narodil 13.11.1905 v Praze. Dětství prožil v Turnově. Jeho otec Antonín Brabec byl prýmkařský pomocník a padl za první světové války. Rodinu pak živila jeho matka Anna, rozená Kocínová , která pracovala jako dělnice v brusírně. František Brabec už od dětství projevoval velké nadání. I přes obtížné materiální podmínky své rodiny začal studovat na reálce v Turnově. Jako nadanému žákovi mu v roce 1921 bylo uděleno stipendium ministerstva školství. Středoškolské studium tak měl možnost dokončit na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu. Na této škole studovala řada nadaných českých studentů, kteří se posléze proslavili v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Spolužáky Františka Brabce byl např. herec Jiří Voskovec, nebo pozdější literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof Václav Černý. Maturitu složil František Brabec v roce 1924. Vzhledem k velmi dobrým studijním výsledkům pak získal další stipendium ministerstva školství. Díky této finanční podpoře pak prošel konkursním řízením a jako tehdy jediný cizinec byl přijat na výběrovou pařížskou École polytechnique. Na této škole studoval v letech 1928 až 1930. Po ukončení studia se vrátil do ČSR a 1.10.1930 nastoupil do tzv. teoretického oddělení Škodových závodů v Praze. V tomto oddělení se řešili problémy, které přesahovaly běžné možnosti škodováckých konstruktérů a projektantů. V době hospodářské krize, která se ve Škodovce projevovala nižším množstvím zakázek, ale odjel znovu do Francie. Zde v letech 1933-34 absolvoval špičkovou vysokou elektrotechnickou školu École Supérieure D´Electricité v Malakoff u Paříže. V roce 1939 se oženil s komerční inženýrkou Markétou Kinskou. V tomto manželství se jim narodil syn a dcera. František Brabec zemřel v Praze 30. ledna 1992.  Po ná...

František Bernat

Strojní inženýr, externí pracovník Elektrotechnické fakulty ČVUT; autor publikací v oborech elektronický pohon, elektronické stroje, frekvenční měřiče, hospodaření s motory, pohony v trakčních zařízeních.

František Ber

* 15. července 1872 Stádlec u Tábor † 1. dubna 1943 Dachau František Bernard Vaněk byl český kněz, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Kněz, kazatel, redaktor a publicista František Bernard Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekuován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku \"Vlaštovky se vracejí\". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.

František Benčať

Slovenský botanik, dendrolog, vysokoškolský pedagog.

František Bednařík

Narozen 24.9.1892 v Kosoříně u Vysokého Mýta, zemřel 5.3.1944 v Praze. Legionář, archivář, redaktor časopisů, historické práce.

František Bednář

Narozen 10. 7. 1884 ve Víru , zemřel 11. 7. 1963 v Praze, prof., ThDr., farář reformovaného sboru Klobouky u Brna , farář farního sboru ČCE Praha 1-Nové Město , teolog reformované/Českobratrské církve evangelické, vysokoškolský učitel na Husově československá evangelické bohoslovecké fakultě a Komenského evangelické bohoslovecké fakultě ; specializoval se na praktickou teologii a církevní právo a jejich dějiny; též spisovatel, překladatel, publicista, redaktor.